„Výraznou roli hraje společenský rozměr zahradničení. Formy společenství mohou být různé: volné seskupení jednotlivců, formalizovaný spolek a podobně," přiblížila koordinátorka výukových programů v brněnské Otevřené zahradě Nadace Partnerství Helena Peřinová.

Do Česka přišly komunitní zahrady před několika lety. Například v Praze v roce 2012 vznikly hned dvě, obecně prospěšná společnost Kokoza na Jižním Městě a v Holešovicích Prazelenina. V té době fungovaly v zahraničí podobné projekty už řadu let. Například v Londýně vznikla komunitní zahrada na střeše jednoho ze supermarketů a lidé pak svoje výpěstky jednou týdně v obchodě dokonce prodávají. Lidé zahradničí i v New Yorku, Sydney nebo Berlíně. Dnes je jenom v Praze asi dvanáct komunitních zahrad.

Sehnat pozemek ve městě je však velmi složité. „Ve městě je pozemek vzácný a drahý. Stále hledáme nové pozemky. Na místě, kde jsme teď, se bude stavět, takže se budeme muset opět přestěhovat," přiblížil předseda Prazeleniny Filip Volavka. Tato komunitní zahrada, která letos poprvé otevřela své brány o víkendu, patří mezi ty největší, protože má 120 pytlů, v nichž si členové mohou pěstovat vlastní zeleninu.

Ekonomická soběstačnost

O chod se pak zdarma stará 20 lidí a zaplatit nájem pomáhá například i bar v maringotce. „Nikdy jsme nečerpali dotace a jsme ekonomicky soběstační. Máme i čekací listinu, na níž je asi dvacet lidí a další přibývají," doplnil Volavka.

Do potíží se ale nyní dostala olomoucká Za()hrada, která vznikla kolem lidí z Divadla na cucky v areálu letního kina. Město totiž vyhlásilo vyběrové řízení na nového provozovatele areálu a zahrada se bude muset vyklidit. „Teď už tady bohužel nic nezasadíme," posteskl si člen komunitní zahrady Jan Žůrek. Svoje záhony tam obdělávalo asi třicet lidí, ale s rodinnými příslušníky nebo kamarády se jich v zahradě protočilo i třikrát více. „Musíme se zmobilizovat a hledat jiné prostory," řekl Žůrek.

Vznik komunitních zahrad podporují i tradiční zahrádkáři, jejichž osady v okolí měst kvůli tlaku například developerů nenávratně mizí. „Sehnat dnes v okolí Prahy volnou zahrádku je tudíž prakticky nemožné, nebo velmi drahé. Komunitní zahrady se tak staly často útočištěm lidí, kteří žijí v bytech, preferují ekologický přístup a zdravé, čerstvé potraviny s prokazatelným původem," vysvětlila mluvčí Českého zahrádkářského svazu Zdeňka Jankovičová.

Nicméně komunitní zahrady mají svá specifika. „Rostliny mají většinou omezený prostor pro svůj vývoj a růst. Pokud se pěstují v nádobách nebo pytlích, čelí často vysokým teplotám a nedostatku vláhy, substrát zde rychle vysychá," vysvětlila Jankovičová s tím, že na vypěstování srovnatelné úrody musí pěstitel v komunitní zahradě vynaložit mnohem více energie a času než pěstitel v zahrádkové osadě.

Zahrádkářský svaz také pěstitelům z komunitních zahrad nabízí své poradenství při pěstování i ochraně rostlin proti chorobám a škůdcům. „S komunitními zahrádkáři úzce spolupracujeme, zejména s hnutím Kokoza, které se v posledních letech stalo hlavním propagátorem komunitních a mobilních zahrad nejen na území hlavního města Prahy," dodala mluvčí.

Zelené plíce měst.

Spoluzakladatelka společnosti Kokoza Lucie Matoušková řekla regionálnímu Deníku:Spoluzakladatelka společnosti Kokoza Lucie Matoušková.

Komunitní zahrada je ochutnávka. Třetina lidí chce potom víc

Praha – Před čtyřmi lety vznikly v České dvě komunitní zahrady. Dnes už jich jsou desítky. Zakladatelka sdružení Kokoza Lucie Matoušková byla u toho.

Co bylo impulsem k založení komunitní zahrady?
Chtěla jsem dělat něco, co mě bude živit a bavit zároveň. V našich zahradách zaměstnáváme lidi s psychickým onemocněním, nejčastěji se schizofrenií, takže první impuls byl také vytvořit místa pro tyto lidi. V tuto chvíli máme dvě zahrady.

Jak se vám vůbec daří sehnat prostor? Předpokládám, že to ve městě není jednoduché.
Není to jednoduché z více důvodů. Když jsme tehdy hledali prostor, kde bychom začali, obešli jsme řadu městských částí. Bohužel koncept komunitní zahrady v roce 2012 nikdo neznal, takže tam nebyla nastavena žádná důvěra. Nakonec jsme zakotvili na Praze 11, kde jsme dosud.

Dneska už je situace možná trochu jiná, ale co byste doporučila těm, kteří by se rozhodli komunitní zahradu založit?
Spíš lovit ve vodách soukromých majitelů, kde ta dohoda může být flexibilnější a rychlejší. Zároveň ale se vystavujete riziku, že se budete každý rok stěhovat někam jinam, jako třeba komunitní zahrada Prazelenina. Nicméně pozemků je dost, ale nejsou administrativně dostupné.

Co to znamená?
Například je tam nějaký stavební záměr, čeká se na povolení ke stavbě nebo v našem případě trvalo dlouho, než nám rada městské části schválila záměr komunitní zahrady.

Vy jste kvůli pozemku jednali na úřadě. Jak se na takové projekty úředníci dívají?
Záleží na tom, na jakého úředníka narazíte. Pokud je to někdo, komu je toto téma blízké, má mnohem větší chuť to podporovat.
Do Česka vtrhly vysoké teploty a v komunitní zahradě Prazelenina bylo tento týden narváno. Zřejmě je o zahradničení zájem.
Každý rok mají lidé zájem začít pěstovat v komunitní zahradě začátkem jara, to znamená v březnu a dubnu. Potom zájem trochu klesá, některé zahrádky pustnou. 
V KC Zahrada máme asi dvanáct míst, v Zahradě Vidimova jich je o něco víc. Tam by mělo být letos kolem 40 míst. To znamená každý tam má malé políčko metr krát metr, případně metr krát dva metry.

V roce 2012 jste společně s Prazeleninou byli prvními zahradami v Česku. Kolik jich nyní po těch čtyřech letech je?
Jsou jich desítky po celé České republice.

To je mohutný nástup. Čím si to vysvětlujete.
Lidé mají větší chuť se setkávat při smysluplných aktivitách. Častými uživateli komunitních zahrad jsou rodiny s dětmi.

Pro ty uživatele je tedy víc to setkávání, nebo pěstování?
Víc to setkávání. Každý člověk, který se do komunitní zahrady zapojí, má opravdu omezený prostor, takže je to spíš taková ochutnávka, takový experiment. Máme zkušenost, že lidé, kteří začnou pěstovat v komunitní zahradě a zalíbí se jim to, začnou hledat větší plochu. Třeba v zahrádkářské kolonii, uvažují o koupi chaty nebo se přestěhují mimo Prahu. Zahrada je takové první hřiště. Když s tím začínají, tak často o pěstování vůbec nic nevědí. Později asi jedna třetina lidí hledá další možnosti, jak si vypěstovat ještě o něco víc.

Ve světě komunitní zahrady fungují o něco déle. Byli jste se podívat, jak je to v zahraničí?
Než jsme v roce 2012 zakládali Kokozu, tak jsme se nejdřív jeli podívat ven, jestli to vůbec funguje. Bylo úlevné zjistit, že ano. Byli jsme v Londýně, v Berlíně, loni jsem byla ve Švédsku a letos se chystáme do Vídně. Každý rok se snažíme někam vyjet a ověřit si, že to děláme třeba dobře nebo se naučit něco nového.

Komunitní zahrady jsou takzvaně trendy. Jaká je tedy jejich budoucnost? Řada trendy věcí nakonec skončí.
Doufám, že zájem o pěstování a kompostování ve městě poroste a počet komunitních zahrad se bude každý rok zvyšovat. My na tom makáme, ale veškerý provoz komunitních zahrad stojí na jednotlivcích, kteří to dělají ve volném čase. Stane se, že některá komunitní zahrada skončí nebo přeruší činnost, protože aktivní zakladatel na to nemá kapacitu.