Brambory pocházejí z oblasti dnešního Peru, kde je místní obyvatelé pěstovali a jedli již před několika tisíci lety. Do Evropy se začaly postupně dostávat po dobytí Incké říše Španěly v první polovině 16. století. V roce 1565 dostal první větší zásilku brambor jako dar španělský král Filip II.

Ale zpátky k divoké hostině, kterou na počest brambor právě Harriot uspořádal. Jistý díl viny na málem osudové chybě měl totiž legendární admirál Drake, který Harriotovi brambory poslal. Drake totiž zřejmě zapomněl přiložit i návod, která část rostliny se to vlastně jí. Kuchaři proto místo podzemních hlíz (brambor) upravili zelené bobule plné semen a servírovali je na másle, sypané skořicí a cukrem. Jejich chuť byla odporná a konzumenti netušili, že obsahují jedovatou látku.

Brambory se zprvu šířily po Evropě jako léčivá nebo vzácná okrasná rostlina. Prokazatelně poprvé byly podle Výzkumného ústavu bramborářského z Havlíčkova Brodu (VÚBHB) podzemní hlízy uvařeny
v roce 1616 na hostině, kterou pořádal francouzský král Ludvík XIII.
Na území České republiky se brambory poprvé dostaly podle VÚBHB na začátku 17. století. V roce 1632 se objevily jako pochoutka na stole jihočeského velmože Viléma Slavaty.

Na počátku 19. století byly vypěstovány první české odrůdy.