Hodně se mluví o tom, že české sklářství je v této době ve velmi dobrém rozpoložení. Že krize 
z přelomu dekády, která obor zasáhla velmi citlivě, je dávno pryč. Cítíte to stejně i v Ajetu?

Každopádně. Nejen, že to tady cítíme v této době, ale tento trend trvá už delší dobu. V podstatě to bylo tak, že okamžitě po skončení krize jsme měli tolik zakázek, že jsme během pár měsíců dohnali celou roční ztrátu, kterou nám krize způsobila. A od té doby se objem zakázek neustále navyšuje. A nenavyšuje se jen u nás, ale všeobecně. Napříč všemi sklářskými odvětvími. Během krize mi volali lidé z ostatních skláren, jestli nemáme nějakou práci, kterou bychom jim mohli zadat, že by něco potřebovali, a teď, když práce bylo tolik, tak jsem zkoušel některé zakázky udat ve sklárnách, ze kterých mi tehdy volali, a všichni mi teď řekli: ,Sorry, nemůžeme to udělat, protože sami máme práce tolik, že nevíme kudy kam'.

Když jde o takto extrémní trend, který vás nutí zadávat zakázky i do jiných skláren, neuvažovali jste o zvýšení vlastní kapacity?

Takové úvahy jsou vždycky, ale narážejí na dvě základní věci. Může se klidně stát, že zakázky začnou ubývat a muselo by se řešit, co potom s tou navýšenou kapacitou. Truhlář si koupí novou mašinu, aby všechno stíhal, a když pak nemá zakázky, jednu prostě vypne. A nic moc se neděje. Ale když my navýšíme sklářské kapacity, znamenalo by to znovu zvětšit pec, kterou jsme v krizi ubourali, znamenalo by to nabrat lidi a jednoho dne by to zase znamenalo ty lidi propustit, což je špatně. Že zakázky budou, nikdo nikomu nezaručí. A druhá věc je to, že i kdybychom chtěli, tak narážíme na to, že lidi prostě nejsou.

Je nedostatek kvalifikovaných lidí velký problém?

Samozřejmě je. Kluk, kterého si sami učíme na brusiče, je tady tři měsíce, už něco začíná umět, ale tři měsíce platíme člověka, z kterého toho zatím moc nepadá, 
a předpokládám, že ještě tak tři měsíce potrvá, než z něj bude dělník v brusírně, který ovládá alespoň jednu z operací, ke kterým tam dochází. Poukazujeme na to už delší dobu, že směřování celého systému školství a speciálně tohoto odborného školství, je špatné.

Je to důsledek toho, jak se omezily sklářské obory ve škole v Novém Boru, která tyto odborné profese dříve vychovávala, nebo je to problém celého systému?

Obecně všechny učňovské obory – truhlář, tesař, řezník, kuchař – ztratily na své atraktivitě, protože to jsou obory, kde se člověk musí naučit něco umět, a když si tím pak chce vydělávat, tak do toho musí dávat něco ze sebe, obracet se a musí být kvalitní, aby uspěl. A mezi všemi těmito obory to ty sklářské odnesly nejvíc, podepsaly se na nich ještě důsledky krize. O té ve sklářství se dodnes mluví, ačkoliv už dávno není. Dodnes se připomíná bankrot Crystalexu, který ani nebyl důsledkem krize, ale toho, že ta firma už v té době byla vytunelovaná a zbyla z ní jen slupka.

Nebude pro české sklářství do budoucna problém levná čínská konkurence? Mluví se o tom, že sklářství v Německu už vlastně neexistuje, protože všechny jeho kapacity firmy přesunuly do Asie. Čeká to i Česko?

Asi před deseti lety jsem se zděsil, když mi řekli, že pro celé Německo se učí jeden sklář. A dneska už se tam neučí ani jeden, protože provozy německých firem už jsou 
v Číně nebo v Indonésii 
a v Německu už sklářství 
v podstatě neexistuje. Za čas nás to opravdu také čeká, vývoj je jasný, nicméně si myslím, že se mu dá čelit. I tím, co se snažíme dělat: fajnovou kusovou uměleckou výrobu. Ne že by ji v Číně neuměli udělat, to se časem naučí, ale nikdo z Německa, ze Švédska či z Francie si nepojede pro tři kusy do Číny. To si, i když dráž, nechá udělat v Česku, protože ho to v konečné fázi vyjde laciněji a je to navíc 
s tou přidanou hodnotou, že jde o evropskou práci, která bude stále vnímána výše než ta asijská. Levná čínská konkurence je hrozba, která ale ohrožuje především sériovou produkci, někoho, kdo chce vyrábět v tisících kusech. Co víme, tak v Číně zatím ani malé zakázky neberou, protože proč by je brali, když mají dost těch velkých.