Kolik je v současné době v České republice lidí, kteří se živí prostitucí?
Vymyslela jsem index, kolik žen, a dneska i mužů, je denně v průměru připraveno poskytovat sexuální služby. Některé ženy chodí třeba jednou za měsíc, pak jsou ty, které na svých stanovištích stojí denně. Celkem je to kolem deseti tisíc. Někdy to dosahuje až ke třinácti tisícům. V sexbyznysu je přesně tolik holek, kolik se jich tam jakž takž uživí. Nemůže tam být nikdo navíc, protože by musel někdo odpadnout.

Helena prodává své tělo na ulici už 24 let
Prostitutkou je 24 let, změnit život se jí nedaří: Byla jsem už zbitá i hladová

Snížil se tento počet během covidu, kdy byly zavřené hranice?
Ani ne tak snížil, jako se zvýšila konkurence a hodně se riskovalo. Dlouho jsme neměli nikoho HIV pozitivního a najednou jsme jich měli pět za rok. V sexbyznysu také přibývá Češek. Čím je nižší životní úroveň a především platy žen, tím víc se jich ocitá v oblasti sexbyznysu.

Jaký je tedy poměr Češek v této oblasti?
Například v Lotyšsku je osmdesát procent místních. Na druhou stranu v Holandsku je Holanďanek patnáct, dvacet procent v objemu žen, které nabízejí sexuální služby. Někdy v roce 2004 bylo u nás asi 45 procent cizinek a 55 Češek. Po roce 2007, kdy vstoupily do Evropské unie země, jako je například Bulharsko, se tyto cizinky začaly přesouvat dál na západ. Zároveň v sexbyznysu přibývalo samoživitelek. Nejdříve matky s jedním a pak i se dvěma a třemi a i více dětmi. To je trend posledních deset, dvanáct let. Dnes je u nás v sexbyznysu asi osmdesát procent Češek a dvacet procent cizinek. Ale vůbec se nezvýšil počet Ukrajinek.

Sledujete tyto ženy i podle vzdělání?
Šedesát procent jich je středoškolaček s maturitou a vyučené. To je asi tak třicet na třicet.

Hana Malinová (vlevo), generální ředitelka organizace Rozkoš bez rizikaHana Malinová (vlevo), generální ředitelka organizace Rozkoš bez rizikaZdroj: se svolením Rozkoše bez rizika

Je těžké sexbyznys opustit?
Záleží na typu žen. Rozdělila bych je na ty s veslem, které jsou schopné trochu řídit svůj vlastní život, a ty bez vesla, které se jen nechají unášet. Ty s veslem do sexbyznysu vstupují proto, aby si na něco vydělaly nebo si něco dokázaly a pak z toho zase odejdou. Měli jsme klientku, která si takto chtěla vydělat na papíry na náklaďák. To se jí podařilo a dnes s ním už jezdí. Znala jsem ukrajinskou lékařku, která si takto dovybavila ordinaci. Jiné si zařídily butik. Existuje taková hranice sedmi let, po níž už některé ženy nechtějí, aby se někdo cizí dotýkal jejich těla, a začínají ze sexbyznysu odcházet. Měli jsme tu ale i dívku, která to si to chtěla zkusit a vydržela dva měsíce a pak už to vůbec dělat nemohla.

Mluvila jste ale i o ženách bez vesla.
Těch bez vesla, které nedokážou sexbyznys opustit, je nejméně šedesát procent. Mezi klientkami máme i ženu ročník 1955.

Prostituce. Ilustrační foto
Prodávat své tělo nejde celý život. I prostitutky myslí na změnu povolání

Jak dlouho lze tuto práci vůbec dělat?
Dokud mají zákazníky.

Jak velký zásah do sexbyznysu způsobil covid?
V té době se zvýšila pouliční prostituce. Zavřely se totiž kluby a nedařilo se ani privátům, protože je začali udávat sousedé. Posledním volným polem tedy zůstala ulice nebo obecně venkovní stanoviště.

Lze říci, kolik sexuálních pracovnic na ulici funguje?
To je tak do deseti procent. Jsou ale třeba regiony v Ústeckém kraji, kde je žen na ulici třicet procent.

Kdo jsou ženy, které pracují na ulici?
Když například Praha v roce 2007 přijala vyhlášku umožňující zakázat nabízení sexuálních služeb, všechny hezké a navoněné holky, které nebraly drogy, zmizely z Karlova náměstí, protože nechtěly mít problémy. Zůstaly tam ale všechny katastrofy, které jsou za peníze na drogy ochotny poskytovat hodně nadstandardní a tím i rizikové sexuální praktiky a pokuty - ty jsou jim víceméně jedno. Vyhláška v tomto smyslu byla poněkud kontraproduktivní. Způsobila to, že zmenšila počet žen na ulici, ale celková situace se tím zhoršila. Někde to řeší jinak. Například v Holandsku mají vyhrazené zóny, kde lze sexuální služby nabízet a kde poskytovat. Je to trochu mimo město a chlapi vědí, kam si mají zajet (jezdí auty, ale i třeba na kole). Do té doby nejproblémovější prostituční scéna přestala být pro společnost obtěžující.

Mnoho dětí z dětských domovů končí na ulici. Ilustrační foto
Šéfka centra pro mladé bezdomovce: Holky musejí být ostré, aby na ulici přežily

Jsou drogy mezi sexuálními pracovnicemi častým jevem?
Spíše na ulici, ale jinak moc ne, protože drogy jsou devastující. Je to byznys, poskytovatelky si musejí dávat pozor: na peníze, hlídat čas věnovaný jednomu zákazníkovi, vlastní bezpečnost – chce to prostě čistou hlavu. Ženy v klubech už často odmítají i alkohol.

V kolika letech dívky zpravidla do sexbyznysu vstupují?
Takových třicet procent holek si to poprvé zkusilo ještě před dovršením osmnácti let. Další vlna, která do toho vstupuje, je kolem pětadvaceti až třiceti let. Ta poslední kolem čtyřiceti, když přicházejí o práci. Průměrný věk našich klientek je kolem třiceti let.