Ve vteřině se mu změnil život. Nasedl na motorku a pak se probudil až v nemocnici, kde se od lékařů dozvěděl zdrcující zprávu. Při vážné nehodě si poranil míchu a je ochrnutý. „Rozbil jsem se na motorce a skončil na vozíku. Samozřejmě to byl pro mě obrovský šok. Myslel jsem si, že spoustu věcí nedám, že to nezvládnu a nepůjde to,“ vzpomíná na deset let starou událost čtyřiatřicetiletý Patrik Herout z Dobřínska na Znojemsku.

Se svým handicapem se však musel naučit žít. Jednou týdně dojíždí na fyzioterapii a ergoterapii do ulice Netroufalky v brněnských Bohunicích. Kde v ParaCENTRU Fenix pod dohledem odborníků cvičí a učí se, aby se o sebe dokázal postarat s minimální podporou okolí. „S jeho poraněním to vypadalo, že bude celý den odkázaný na asistenta. Ukázali jsme mu činnosti, které může zvládat sám. Cvičí a snaží se. Pomáhá nám instruktor, který je sám osmnáct let na vozíku,“ říká ergoterapeutka Nikol Kothánková.

Dvě v republice

Nezisková organizace ParaCENTRUM Fenix funguje už patnáct let a pomáhá lidem, kteří utrpěli poranění páteře a skončili na vozíku, s návratem do běžného života. I jejich blízkým. V současnosti sdružuje více než 130 vozíčkářů a jejich rodinných příslušníků. Klientů má už přes 250. „Podobná zařízení, která v naší republice nabízejí ucelený komplex služeb vozíčkářům, jsou jen dvě. Centrum Paraple a my. Každý rok skončí po zranění páteře na vozíku asi tři sta lidí,“ vypočítává ředitel brněnského centra Michal Odstrčil.

Infografika

Nejčastější příčinou jsou podle něj silniční nehody, pády z výšky, skoky do vody nebo úrazy při sportu. V ParaCENTRU Fenix jim v současnosti pomáhá tým šedesáti lidí. V životě těchto lidí se jedná o zlomový okamžik, na který nejsou připraveni oni ani jejich rodina.

„K nám přicházejí zhruba po ročním kolečku rehabilitací. Nabízíme devětadvacet služeb od sociálního a právního poradenství přes pomoc při hledání práce nebo zařizování bezbariérového bydlení. Máme i bezbariérový byt. Naši zaměstnanci pracují u klientů i přímo v terénu. Snažíme se jim ukázat, že úrazem jejich život nekončí a nejedná se o žádné živoření, ale plnohodnotný život,“ vypočítává Odstrčil.

Podívejte se Mapu projektů EU.

Součástí budovy centra v ulici Netroufalky jsou také čtyři vybavené cvičebny a posilovna. Neziskové společnosti pomáhají zlepšovat kvalitu nabízených služeb a dovednosti zaměstnanců kromě státních dotací, příspěvků od města, kraje, nadačních fondů a dobrovolných dárců také projekty z Unie. Ten poslední se například zaměřil na vzdělávání zaměstnanců a zefektivnění společnosti.

Podle Odstrčila se však ParaCENTRUM dlouhodobě potýká s nedostatkem kapacity a nedostatečným zázemím. Proto připravuje rozsáhlý projekt za bezmála dvě stě milionů korun. V roce 2021 by měli dělníci v brněnských Kníničkách postavit nové centrum pro vozíčkáře i s ubytovací kapacitou. Pomoci by tak mělo čtyřnásobnému množství postižených než nyní.EU na něj přispěla přes 2,5 milionu. Funguje také jako stážní místo pro studenty několika škol. Jedním z nich je devatenáctiletý Ondřej Šplouchal. „Studuji třetím rokem v oboru sportovní a rekondiční masér. Chodím sem jednou týdně na praxi a starám se o pacienty, kteří utrpěli úraz páteře. Je to pro mě velká zkušenost a možnost zdokonalit se v přípravě na budoucí povolání,“ říká student zdravotnické školy.

„V současnosti je v republice asi devět tisíc vozíčkářů. Řada z nich žije v malých obcích a jedinou dostupnou službou je pro ně praktický lékař nebo pečovatelská služba. To je v řadě případů jen o přežívání. O nějakém zvyšování kvality života nebo soběstačnosti nemůže být řeč,“ dodává Odstrčil.

Velkou část nákladů na výstavbu nového centra mají pokrýt dotace z evropských fondů. „V tuto chvíli máme s magistrátem smlouvu o smlouvě budoucí k odkupu pozemků v Kníničkách a projektovou dokumentaci pro územní řízení na stavební povolení. Intenzivně řešíme financování,“ uzavírá Odstrčil.

Paracentrum Fenix

Ředitel neziskovky ParaCENTRUM Fenix Michal Odstrčil: Už neztrácíme zbytečně čas při řízení a zadávání úkolů

Díky penězům z fondů EU se neziskové organizaci ParaCENTRUM Fenix podařilo výrazně zlepšit vnitřní fungování neziskovky. Zároveň se zaměřila na vzdělávání svých zaměstnanců.

Co předcházelo projektu Fenix roztáhne křídla?
V životě každé neziskovky podle mě přijde chvíle, kdy původní nadšenecká forma a zápal musí přejít k profesionalitě. Pokud se tedy neziskovka rozrůstá. A to byl náš případ. Do jisté míry jsme měli amatérské vedení a v mnoha ohledech nahodile poskládanou strukturu společnosti.

Michal Odstrčil ředitl neziskovky Paracentrum Fenix.V momentě, kdy jsme měli pětačtyřicet zaměstnanců, se to už nedalo zvládnout. Procesní audit, který jsme si nechali vypracovat, označil za naši největší slabinu vnitřní fungování organizace. Na co konkrétně se zmíněný dvouletý projekt zaměřil? Hlavním cílem bylo vzdělávání našich zaměstnanců, které jsme si dříve nemohli dovolit. Zaměřil se také na personální řízení společnosti, hodnocení, odměňování, finanční plán nebo posílení marketingu. Řešili jsme rovněž strategický plán do budoucna.

A jaký byl výstup?
Musím říct, že za ty dva roky nás to posunulo neuvěřitelným způsobem vpřed a novinky začaly velmi rychle fungovat. Naučili jsme se od odborníků, jak v praxi fungují procesy řízení společnosti a lidských zdrojů. Vypracovali jsme si díky tomu novou organizační strukturu.

Naši pracovníci se teď mohou své práci věnovat mnohem intenzivněji. Díky vzdělávání mají možnost kariérního růstu. Jsou také přesně nastavené mantinely. Dříve jsme ztráceli velké množství času i energie při organizování a zadávání úkolů nebo kontrole. Výrazně se změnilo také pracovní klima. Zaměstnanci přinášejí více vlastních nápadů a od nadřízených mají lepší zpětnou vazbu. Na druhou stranu mají zároveň za svoji práci i větší zodpovědnost.

Mohli jste díky dotaci z EU přijmout nové zaměstnance?
Ano. Posílili jsme pozice v marketingu a fundraisingu. Chceme být více vidět a myslím, že se nám to daří. Máme nový web a zlepšili jsme komunikaci na sociálních sítích stejně jako kontakt s potenciálními dárci.

Ti jsou pro vás klíčoví…
Ano. Pokud chceme zkvalitňovat stávající služby nebo nabízet nové. Když chceme něco nového nastartovat, potřebujeme mít prostředky. Dotace nejsou v tomto případě pružné a než na ně dosáhneme, trvá to dlouhou dobu. Navíc se na určité služby nevypisují. Jako příklad bych uvedl výživové poradenství pro lidi na vozíku. Je to velmi aktuální téma a problém, se kterým se potýká spousta těchto lidí. Částečně si ho platí naši klienti sami a část hradíme z prostředků dárců.

Jak velký je tým pracovníků?
V současnosti zaměstnáváme šedesát lidí. To ale představuje jen třicet plných úvazků. V rehabilitaci a při osobní asistenci u nás pracuje dost brigádníků. Je to naše určitá náborová strategie. Hodně pracujeme se studenty, kteří k nám chodí na praxi. Jsme stážovým místem pro deset fakult. Zároveň zaměstnáváme také postižené lidi. Je to hodně důležité pro osobní přístup ke klientům a předávání zkušeností.

Ohlížíte se po dalších dotacích z evropských fondů?
Osobně zastávám názor, že dotace by se měly čerpat na to, co daná společnost aktuálně potřebuje. Ne se dívat po už vypsaných výzvách a snažit se je často uměle na něco našroubovat. To je cesta do pekel. Vytrácí se původní myšlenka a poslání organizace. Ale zpět k otázce. Nyní se hodně potýkáme s kapacitou a stavem našeho zázemí. Připravujeme proto výstavbu nového centra pro lidi na vozíku i s ubytováním v brněnských Kníničkách. Rozpočet je přibližně sto osmdesát milionů. Přes šestaosmdesát milionů by měly pokrýt prostředky z evropských fondů.

Infografika