Ačkoliv nejsem sběratel, vlastním několik hezkých pamětních mincí. Nejsou staré, ale krásně se třpytí, uvolňují myšlenky a interiéru pracovny dodávají atmosféru. Jedna z nich je stříbrná, s vyraženou nominální hodnotou 200 korun a rokem vydání 1994. Dlouho jsem ani sám nevěděl, že bych ní klidně mohl i v současnosti platit dvěstěkorunovou útratu v restauraci, kdyby číšník souhlasil jde totiž o legální platidlo. Jenomže mezitím má tento kousek kovu ve skutečnosti už hodnotu pětinásobnou. Přesně na tolik si teď uvedenou minci cení jistý známý aukční portál.

Uvádím tento příklad jako ilustraci pro dnešní téma, kterým je alternativní investování, třeba formou vytváření nejrůznějších sbírek.

Jistě, i tady může být úhel pohledu různý. Kdo chce sbírat mince nebo medaile, měl by se patrně rozhodnout, zda hledá jinou formu ukládání peněz, nebo zda chce vytvořit tematicky zaměřený soubor více či méně jen z osobních důvodů. V prvním případě jde především o zhodnocení prostředků, ve druhém o vytvoření ucelené kolekce s historickou výpovědní hodnotou.

Svědectví doby

Jak tvrdí Karel Havránek, na slovo vzatý odborník z České mincovny a autor zajímavého Desatera sběratele, mince a medaile mají i duši, vždyť jsou odrazem doby. Oběžné mince znázorňují panovníky, státníky a různou jinou symboliku, pamětní mince pak připomínají významné události. Medaile tohle všechno dále rozvádějí. Mívají širší záběr témat i výtvarného zpracování, mohou přinášet nové pohledy, nové autory tím jsou pro mnohé sběratele zajímavější. Mince bývají v tomto ohledu o dost konzervativnější.

Sám tvrdí, že pokud má někdo dostatek prostředků, měl by se u moderních ražeb orientovat na zlato, kde existuje větší možnost zhodnocení. Je to dáno situací na trhu alternativního spoření, kde si tento drahý kov stále udržuje status uchovatele hodnoty a ochrany před inflací. Zde existuje také největší předpoklad dalšího zhodnocení. U historických ražeb je potřeba sledovat situaci na trhu pečlivěji. Než se zájemce pustí do sbírání mincí z určitého období nebo jistého typu, měl by si sehnat dostatek informací týkajících se potenciálního růstu hodnoty. Pro člověka, který chce „pouze" investovat, není tato oblast příliš vhodná, protože skrývá i značná rizika.

Moderní mince a medaile je nejlepší nakupovat přímo u výrobce nebo u ověřených prodejců, kteří mají uzavřenou smlouvu s Českou národní bankou. Seznam najdete na adrese www.cnb.cz.

Pamatujte si také, ze solidní prodejci by měli mít sídlo v České republice. Vždy je podezřelé nakupovat tam, kde je jako kontaktní místo uvedena pouze poštovní schránka.

Kočičí zlato neberte

Mnozí čtenáři se už jistě setkali s nejrůznějšími telefonickými nabídkami na koupi toho či onoho zboží. Ale pozor, doopravdy není všechno zlato, co se třpytí. Vyvarujte se proto i zde nabídek nepoctivých zásilkových firem.

A když už se rozhodnete, důsledně hledejte a požadujte informace o hmotnosti a ryzosti. Někteří prodejci skrývají pod šikovnými marketingovými hesly fakt, že jde často o výrobek z neurčitého kovu potažený tenkou vrstvou zlata nebo stříbra. Cena tomu ovšem neodpovídá.

Pozor na padělky zejména vzácných mincí, které sem přicházejí nejen ze zahraničí. I některé domácí firmy oficiálně vyrábějí repliky mincí zejména starších (antických, ale i mladších), které ovšem nejsou příslušně označeny.

U českých mincí a medailí není složité ověřit, zda je nabízená cena přiměřená. U zahraničních mincí dobře poslouží zahraniční aukční por-tály, ale zase je nutné znát jazyk země. Sledujte také emisní množství. Čím nižší, tím je mince či medaile vzácnější, a tím vyšší je předpoklad, že se vyprodá a stane žádaným sběratelským artiklem.