Návrh Metropolitního plánu, který IPR zpracoval, je pod palbou kritiky ze všech stran. Od investorů, občanských sdružení i ministerstev. Co to pro vás znamená?
Ukazuje to na jeho vyváženost. Metropolitní plán je v některých parametrech přísnější než stávající územní plán. Už jeho základní pojetí je jiné, v některých vztazích nabízí větší volnost, a naopak tam, kde se snažíme starat o veřejná prostranství a o kvalitu města, je přísnější.

Spolu s magistrátem jako pořizovatelem Metropolitního plánu teď vyjednáváte s ministerstvy. V čem je největší problém?
Obecně v tom, že projednávání Metropolitního plánu je nastavené velmi sektorově. To znamená, že každý má svoji odpovědnost. Například ministerstvo životního prostředí hájí zájmy životního prostředí, ministerstvo dopravy se na problematiku dívá jen z hlediska dopravy, ale žádný resort není nucený sladit požadavky s ostatními. Stát městu vlastně říká: Tady máš plejádu různorodých a často nekompatibilních názorů, teď je to tvůj problém a ty vyřeš spory mezi ministerstvy, protože odpovídáš za výsledek. Legislativa je tak nastavená. Je to otázka komplikovaných jednání. Pokud mezi ministerstvy nenalezneme kompromis, tak nejspíš přichází na řadu hlasování na úrovni vlády. Nebo soudy.

Konkrétně, s kterými rezorty jsou jednání komplikovaná?
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) teď přišlo s tvrzením, že návrh Metropolitního plánu je protiústavní. Ve stávajícím územním plánu jsou vyznačeny plochy, které by se mohly zastavět, ale dosud se tam nic nepostavilo a je tam třeba pole. My jsme kvůli zachování právní kontinuity tyto plochy přebrali do Metropolitního plánu jako zastavitelné.  A MŽP teď říká: když se za téměř dvacet let tyto plochy nezastavěly, tak se prokázalo, že to být zastavitelné území nemá a má se vrátit do zemědělského půdního fondu. A protože je ústavou dána ochrana půdy a krajiny, tak návrh plánu je protiústavní. To je argumentace, která úplně „popravuje“ plánování. Ale MŽP nemá povinnost konzultovat svůj názor s ministerstvem pro místní rozvoj, které má územní plánování v kompetenci. Tak to prostě může tvrdit.  S touto logikou by byla protiústavní každá plánovaná dálnice. Protože když to není postavené, tak to v plánu přece být nemá.

Jak dlouho může vyhodnocování připomínek trvat?
S někým se domluvíme rychle, někde se točíme na detailech. Ze společných jednání vzniknou návrhy na úpravy plánu. Jak budou náročné, to je otázka. Na cestě je tolik „ale“,,že se jednotlivé fáze špatně předpovídají. Každopádně máme zákonný termín 1. ledna 2023, kdy by měl Metropolitní plán vstoupit v platnost.

Měla by Praha mít hlavního architekta?

Historicky jím býval ředitel této instituce. Já můžu dělat „hlavního geografa“. Ale vážně, doba dnes nepřeje jedné silné osobnosti, která by rozhodla a podle ní by se dvacet let stavělo. Zároveň ale nějakou autoritu potřebujeme. Proto máme gremiální radu IPR, což je desetičlenný poradní orgán ředitele IPR, kterému předsedá architekt Josef Pleskot. V tom cítíme erudici, která je silnější než jeden individuální názor. 

 

Jak to vypadá se vznikem centrálního stavebního úřadu pro Prahu? Po volbách ho někteří představitelé města prezentovali jako téměř hotovou věc.
Stále je předmětem jednání. Je fakt, že současný model není dobře nastavený. Jen když si vezmete počty lidí, které spadají pod jednotlivé stavební úřady v Praze. Někde to je osm tisíc obyvatel, jinde sto tisíc. Tak velké disproporce nedoženete počty úředníků. Ale nejdřív je potřeba zkusit využít veškeré nástroje pro rychlá opatření, které systém dnes umožňuje. Tedy podpořit odbor stavebního řádu na magistrátu, zkusit ho personálně posílit nebo obměnit. V létě nabyde účinnosti zákon 416 týkající se urychlení výstavby infrastruktury, který městu umožní stáhnout si velké infrastrukturní stavby z lokálního stavebního úřadu na magistrát a rozhodovat o nich na úrovni, odpovídající zájmu o takovou stavbu. Spolu s odborným posílením na magistrátu nejdřív vyzkoušíme všechny možnosti, jak systém vylepšit za současného právního nastavení. Buď to pomůže, anebo se budou hledat další opatření. Prosadit teď silou jeden stavební úřad by byla trochu revoluce.

Kdo je Ondřej Boháč?
Vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě UK, poté působil. V letech 2006 až 2010 pracoval v Útvaru rozvoje hl. m. Prahy (předchůdci IPR). Od roku 2011 byl poradcem tehdejšího prvního náměstka primátora Tomáše Hudečka a o dva roky později se stal ředitelem odboru kanceláře primátora. Od roku 2015 působil jako zástupce ředitele IPR, od prosince 2016 je jeho ředitelem.

Tento týden navštíví Prahu zástupci UNESCO. Jakou váhu jejich hlasu, co se týká ochrany památkové rezervace, přikládáte?
UNESCO jako takové není vůbec problém. Ten je v neschopnosti Prahy zaujmout k jednotlivým projektům, které chce někdo postavit, jasný postoj. Ve Vídni mají také projekty, které jsou takzvaně na hraně, a UNESCO jim hrozí vyškrtnutím ze seznamu světového dědictví. Ale město tam říká: My si vážíme toho, že jsme v UNESCO, dává nám to nějaké benefity, ale také nás to v něčem omezuje a v tomto projektu vidíme smysl. Praha si musí sama vyhodnotit, jakou mají projekty hodnotu, nakolik jsou pro město přínosné a teprve potom vytahovat jako strašáka UNESCO.