První a nejjednodušší způsob, jak se poohlédnout po nějaké práci nabízí internet. Bohužel do okolí Šumperka spadá jen pár inzerátů, většinou velice pochybných. Všechny nabídky, které začínají slovy „Jedinečná příležitost," a končí podbízením se lidem pouze za provize z prodeje nemají mou důvěru. Nejsem ani milá a štíhlá dívka, abych se stal diskrétní kamarádkou bohatého a osamělého sponzora.

Po krátkém zamyšlení dávám na papír seznam několika velkých firem ve městě. Ani tam nepochodím. „Paní, co to má na starost má dovolenou. Přijďte později," ozve se ze sluchátka při telefonátu do jedné společnosti. V Prametu a Urdiamantu mají pro změnu dovolenou úplně všichni. „Na srpen se brigádníci nabírat nebudou," slyším z Epcosu. Ve stavební firmě SAN-JV jsem odmítnut velice rychle a stroze. „Nenabíráme." Pro mě krutou pravdu o známostech mi potvrzují v Parsu. „Místa brigádníků jsou vyhrazena pro děti zaměstnanců," ozve se ze sluchátka.

Zkrátka jsem prováhal jaro, kdy se většinou musí letní brigáda domluvit. „V květnu jsem napsala mail a až teď na přelomu července a srpna jsem dostala na čtrnáct dní práci. O místa je rvačka," říká jedna z brigádnic, která našla místo u Obecního úřadu v Novém Malíně a stejně jako mnoho jiných zvelebuje cyklostezku do Šumperka. Průvodci na zámku ve Velkých Losinách se hlásí dokonce už v březnu. Žadonit musím příště dřív i v Kauflandu. „Brigádníky přijímáme v květnu a červnu," vysvětluje paní z personálního oddělení. Z obchodu však nakonec neodcházím s prázdnou. Můžu se přihlásit na dvě zářijové noční inventury. I to je pro mě výhra.

Návštěva několika obchodů na Hlavní třídě totiž končím fiaskem. Suché „Ne" je více než častou odpovědí. Některé prodavače jsem svým dotazem dokonce rozesmál.

Usoudil jsem, že pokud se náhodou neocitnu ve správný čas na správném místě, brigádu na srpen už neseženu. A proto nebudu dělat hrdinu a od zítřka nastupuju do firmy mých rodičů.

Michal Šíma