„S trochu nadsázky je potištěný papír je často jedinou hmatatelnou věcí, kterou úřad skutečně produkuje, a často je to draze potištěný papír,“ glosoval zjištěné údaje Kverulant. I přes stále proklamovanou digitalizaci státní zprávy totiž výdaje na erární tisk stále rostou.

Rekordní plýtvání odhalila analýza na ministerstvu obrany. Za tiskárny, papír a tonery rezort v letech 2015 až 2017 utratil čtvrt miliardy korun, vedle 32 tisíc vojáků živil více než 20 tisíc tiskáren.

Nejdráže vychází jedna potištěná stránka na ministerstvu životního prostředí a ministerstvu práce. Zatímco průměrně erár tiskne za 1,76 korun za stránku, tyto dva rezorty vyprodukovaly jednu stránku za šest korun. Spořivý je naopak Státní ústav pro kontrolu léčiv a Správa státních hmotných rezerv. Jejich zaměstnanci zvládli za korunu vytisknout v průměru dvě stránky.

Náklady státní správy na tisk v letech 2015 až 2017

„Kdyby deset největších plýtvačů tisklo za cenu průměrnou ve státní správě, ušetřili by daňoví poplatníci 228 milionů,“ spočítal Kverulant. Odstup plýtvajících institucí se navíc v porovnání s lety 202 až 2014 téměř zdvojnásobil.

„Instituce stále rozhazují veřejné peníze, i když slibují hory doly v úsporách. Pokud existuje úřad, kde se tiskne ročně za čtvrt miliardy, je to prostě systémově špatně,“ domnívá se ředitel Nadačního fondu proti korupci Karel Škácha. Fond také analýzu Kverulantu finančně podpořil, neboť za získání všech informací musel dotázaným institucím zaplatit téměř 30 tisíc korun.