Ekonomiky států světa ročně přijdou kvůli ubývání přírodní rozmanitosti a snižování biodiverzity o stejnou částku, jakou podle posledních odhadů dosud způsobila současná světová ekonomická krize. Na základě výsledků své studie to tvrdí vedoucí mezinárodního vědeckého týmu Ekonomika ekosystémů a biodiverzity (The economics of ecosystems & biodiversity) Pavan Sukhdev.

Čtěte také: Třídit odpad se opět začíná vyplácet

Minulý týden se svou zprávou seznámil účastníky pražského Fóra zastánců zelené ekonomiky (Green Economy Ambassadors' Forum). Deníku při té příležitosti poskytl exkluzivní rozhovor.

O činnosti vaší skupiny se mezi odborníky hodně mluví, ale zkuste její práci trochu přiblížit běžné veřejnosti…
Naše skupina se jmenuje Iniciativa zelené ekonomiky (Green Economy Initiative) a působí v rámci programu OSN pro životní prostředí. Pracujeme na třech navzájem souvisejících projektech. První z nich, Ekonomika pro ekosystémy a biodiverzitu, se snaží vyzdvihnout to, že příroda nabízí velké hodnoty a v souvislosti s jejím ničením dochází k velkým ekonomickým ztrátám. Ty mají dopad hlavně na chudé lidi. My se proto snažíme hledat způsoby, jak přesvědčit představitele států i světovou veřejnost, že přírodní hodnoty a její potenciál nejsou jen něčím druhořadým. Druhým projektem, kterému se věnujeme, jsou takzvaná Zelená pracovní místa (Green Jobs). Vznikl loni a ukázalo se, že příležitost vytvořit takzvaná zelená a férová místa je velmi velká. Takto lze dokonce vytvořit více pracovních míst než například podporou těch oblastí hospodářství, které pracují s fosilními palivy. Posledním je pak Zelená ekonomika (Green Economics). Jde o přehodnocení či revizi hospodářských odvětví, která se podílejí na ozelenění. To znamená obnovitelné zdroje energie, oblast energetické účinnosti, veřejná hromadná doprava, udržitelné lesnictví, udržitelná města, zemědělství a potravinářský průmysl.

Co si Zelená ekonomika klade za cíl?
Účelem projektu je ukázat, že takzvané ozelenění je prospěšné pro bohatství a počet pracovních míst, výrazně také snižuje chudobu.

Světový ohlas způsobilo zveřejnění předběžných výsledků vaší práce, která konkrétně vyčísluje ztráty způsobené rapidním ubýváním druhové rozmanitosti v přírodě. O jak velkou částku jde?
Práce na zprávě o významu hospodářských ztrát, které způsobuje odlesňování, stále probíhají. Pokud by činnost lidstva pokračovala stejným tempem a nenastaly by žádné změny, pak ztráta přírodního kapitálu (kam počítáme například schopnost lesa zajišťovat přísun vody, přispívat k produktivitě zemědělství, působit na zádržnou vlastnost půdy, předcházet povodním či ovlivňovat ekoturistiku) odhadujeme mezi 1,3 a 3,1 bilionu eur ročně. Když to srovnáme se současnou ekonomickou krizí, tak výši majetku, který ztratila města, banky a firmy z Wall Street odhadl Světový měnový fond nejprve na 1,4 bilionu eura, později odhad zvýšil na 2,4 bilionu. Opakuji, že snižování biodiverzity způsobí stejnou škodu každý rok.

Jak jste k těmto číslům došli? Uveďte prosím nějaký konkrétní příklad.
Vlády zemí světa chtějí investovat do adaptace (přípravy na očekávané změny klimatu – pozn. autor). Nejlepší způsob, jak dosáhnout návratnosti těchto investic, je obnova ekosystému. Například pokud obnovíme ekosystém tropického lesa, tak to přinese padesátiprocentní návratnost a dokonce až 37krát vyšší přínos. Jedná se o produktivitu z hlediska poskytování vody, kvality půdy, nižších škod při bouřích a cyklonech či předcházení sucha a povodní.

Hodnota nezničené přírody je nepopiratelná. Kolik však bude boj s ubývající druhovou rozmanitostí a ochranou původního krajinného rázu stát? A není už teď na podobný boj příliš pozdě?
Pozdě určitě ještě není. Ve své zprávě přinášíme přehlednou tabulku. V ní uvádíme, kolik bude obnova jednotlivých ekosystémů stát a jaký přínos to bude mít. Pojďme se na ni podívat a bavit se konkrétně. Víme třeba, že se průměrné náklady na obnovu tropického lesa pohybují kolem 3450 dolarů za jeden hektar. Přínos však bude dvojnásobný, tedy sedm tisíc dolarů. Zatímco do obnovy ekosystému musíme investovat jednorázově, spočítané zisky to přinese každý rok. Za čtyřicet let přinese jediný hektar obnoveného pralesa až 150 tisíc dolarů. Tedy mnohonásobně více, než jsou vstupní náklady. A ještě bych zmínil korálové útesy, jejichž zachování bude stát mnohem více – odhadujeme až půl milionu dolarů za hektar. Ale přínosy pak budou také vyšší.

Tyto výdaje budou muset zaplatit vlády jednotlivých států. Jak jsou tomu představitelé světových zemí nakloněni? Uvědomují si zisky, které jim to v budoucnu může přinést?
Oni to nevědí, ještě mou zprávu totiž nečetli.

A kdy si ji přečtou?
Doufám, že co nejdříve. Problémem je, že podobné zprávy nikdo nečte. I proto jsme se v Praze sešli. Abychom rozšířili povědomí o naší zprávě a závěrech. A přiměli světové státníky něco dělat.