O české populaci se říkalo, že je to národ střadatelů. Platí to dnes ještě?

Češi byli vždy dobří střadatelé, ale situace se začala v devadesátých letech měnit. Ne že by lidé spořili méně, ale ukládali stále menší podíl z dosažených příjmů. Začali prostě více vydělávat, ale spořili stále stejné částky. Tím pádem podíl úspor na hrubých příjmech v Česku začal klesat. V roce 2005 jsme se již dostali pod průměr Evropské unie a klesající trend nadále pokračoval. Teprve po finanční krizi v letech 2007 a 2008 se tento poměr stabilizoval. Češi nyní ze svého hrubého příjmu v průměru uspoří asi deset procent.

Ze spořicích šampiónů jsme se tak dostali lehce pod evropský průměr. Pro srovnání, mezi nejspořivější národy patří tradičně Němci a Francouzi, kde se zmíněný podíl pohybuje okolo 16 procent. Jinak průměr unie činí asi jedenáct procent.

Tento vývoj není v Česku překvapením. Po roce 1989 byla vybavenost českých domácností silně poddimenzovaná a lidé začali dohánět tento deficit. V obchodech se objevilo velké množství do té doby nedostupného zboží. Je proto logické, že růst mezd se neprojevil zvýšenou mírou spoření, ale spotřebou.

Do čeho ukládají Češi úspory nejvíce?

Většina volných peněz tuzemských domácností je uložena v bankách na běžných, termínovaných či spořicích účtech, konkrétně téměř 1,7 bilionu korun. Zhruba čtvrtina z této částky 433 miliard je ve staveb- ním spoření.

Mimo banky stojí co do objemu za zmínku ještě finanční úspory domácností ve třetím pilíři, teď se mu nově říká doplňkové důchodové spoření. Jedná se přibližně o 250 miliard korun. Zbytek úspor mají lidé přímo v podílových fondech, investičních pojistkách a případně v dalších aktivech.

Na této struktuře úspor, to je finančních aktiv, je na první pohled patrná konzervativnost, ale také neznalost českých domácností. A nejde ani tak o to, že jsme před 24 lety začínali od nuly. O rozložení úspor rozhoduje kromě zkušeností a znalostí ve velké míře mentalita lidí a v tomto ohledu Češi jasně upřednostňují bezpečné, nicméně málo výnosné bankovní vklady.

Jsou na tom všechny postkomunistické země podobně?

Když se srovnáme s jinými postkomunistickými zeměmi, kde se lidé také teprve nedávno začali učit pracovat se svými penězi, většina z nich je v diverzifikaci svých úspor tedy v rozložení finančního majetku dál než my.

Lidé v jiných zemích daleko více využívají podílové fondy, které obsahují významnější dynamickou složku. Kupříkladu akciová složka u financí, které mají Češi uloženy v podílových fondech, se pohybuje okolo 15 procent.

Poslední roky ale přinesly posun, Češi kvůli nízkým výnosům mohutně přesouvali peníze z fondů peněžního trhu do dluhopisových fondů, které jsou v celé Evropě obecně nejvíce zastoupeny.

A menší zastoupení akciové složky je určitě ovlivněno i nevelkým výběrem akciových titulů na pražské burze.

Jsme vůbec schopní sami efektivně nakládat s penězi a poskládat si rozumné portfolio finančních produktů?

Myslím, že nejde ani tak o dobré nebo špatné namíchání finančních produktů. Jde spíše o to, že lidé většinou vůbec nevědí, proč a jak mají své úspory rozložené.

Většinou nejde ani o portfolio v pravém slova smyslu, ale o náhodné nakupení finančních produktů bez ladu a skladu.

Správně by se člověk měl nejdříve podívat, kolik peněz má a kolik utratí, co od úspor očekává, kdy a na co je bude potřebovat. A podle toho prostředky rozložit na různé „hromádky".

Rozhodne-li se človék vnést řád do vlastních financí, co všechno jste mu schopni nabídnout?

Prakticky všechno. Hned na první schůzce získá klient finanční plán. To je podle mého úplný základ, do kterého musí investovat svůj čas každý člověk, který to se svými penězi myslí vážně.

Správný finanční poradce nejdřív potřebuje vědět co nejvíce o vašich penězích a také plánech do budoucna. Na základě toho sestaví plán, který obsahuje kromě rozvržení úspor třeba i optimální nastavení pojištění.

Řada lidí si ani neuvědomuje, že pojistné smlouvy nejsou uzavřeny jednou provždy a že je potřeba je po nějaké době zrevidovat a upravit nastavené parametry. Velmi často se stává, že pojistka již dávno neodpovídá realitě, a občan to zjistí bohužel až ve chvíli, kdy od pojišťovny nedostane náhradu, kterou očekával.

Nebo naopak platí stále stejnou pojistku na auto, i když hodnota auta jde časem výrazně dolů.

Zlepšuje se finanční gramotnost české populace?

Co to vlastně je, finanční gramotnost? Stručně řečeno jde o znalosti, které nám pomáhají efektivně zacházet s penězi v různých životních situacích. A v tomto ohledu máme v Česku co dohánět. Znalosti lidí se však postupně zlepšují, i když příliš často až prostřednictvím negativní zkušenosti spojené s finanční ztrátou.

Nenechat se napálit a používat selský rozum je důležitou kapitolou finanční gramotnosti. Ve většině případů podle mě stačí selský rozum, který spousta lidí při rozhodování o vydělaných penězích vůbec nepoužívá.

Co tedy s penězi dělat, když účty v bankách přinášejí jen zanedbatelné výnosy?

Současné nízké sazby opravdu urychlily a přiměly mnohem více lidí přemýšlet nad otázkou, kam s nimi? Kam tedy volné peníze uložit, aby aspoň něco vydělaly nebo aby neztrácely hodnotu? A tady je právě důležitý selský rozum.

Je zřejmé, že když desetiletá, za bezpečnou považovaná půjčka českému státu tedy státní dluhopis nese na finančním trhu méně než dvě procenta ročně, pak zaručená nabídka bezrizikového osmi- až desetiprocentního zhodnocení buď není bezriziková, nebo jde rovnou o podvod.

Tím neříkám, že takovéto investice vůbec neexistují, ale určitě nejsou bez rizika. Rozhodně tedy nedoporučuji vložit do takovéhle nabídky většinu rodinných úspor, ale jen takovou část peněz, kterou můžeme případně oželet.

PAVEL NEBESKÝ