Nahodilé nakládání s penězi se může projevit potížemi například při nutnosti nenadálých výdajů anebo také na druhém pólu, při nepro-zřetelných investicích. Stará moudrost říká, že člověk se stále učí. Doopravdy?

Užít si života

Řekněme, že pro každý věk jsou určité finanční chyby typické. S jistou publicistickou nadsázkou můžeme říct, že například ve věkové skupině od dvaceti do třiceti let se jednoduše neplánuje.

Většina mladých lidí se teprve rozhlíží. Neplánují spoření a nechtějí investovat do dlouhodobějších projektů hlavně kvůli tomu, že zamýšlí užít si nejdříve života. Často také odkládají začátek profesní kariéry a mají jen takové zaměstnání, které jen tak tak pokrývá momentální potřeby. Mnozí pak musí později spořit vyšší částky, aby dohnali deficit úspor. Kdyby namísto toho dávali pravidelně stranou alespoň menší peníze a pak je nechali pracovat, byli by překvapeni výsledkem. Čím dříve se začne, tím lépe.

A pak další věková skupina, od 30 do 40 let. V ní se utrácí. Skoro všechna důležitá finanční rozhodnutí je potřeba učinit před čtyřicítkou. Člověk má konečně relativně větší příjmy, ale často je utratí, protože je pořád za co. Budoucnost se zdá daleko. Důchod? Proč na něj myslet. Největší hrozbou pro mladší generace se tím pádem stává nedostatek úspor na penzi.

Spoření není věda

V polistopadovém ekonomickém a společenském vývoji se vlastní úspory stávají pro odchod do důchodu bohužel nezbytností. Z průzkumů však vyplývá, že třetina pracujících osob na stáří vůbec nespoří a spoléhá na státní starobní důchod. Je třeba se více starat o možnosti příspěvků na penzi od zaměstnavatelů. Největší chybou je nechat ležet peníze na stole.

Je rozumné zjistit si, zda konkrétní zaměstnavatel tuto pobídku využívá a když ne, vyvinout na její zavedení tlak a iniciativu. Zhruba desetina lidí státní příspěvek na penzijní připojištění nedostává, protože spoří měsíčně méně než tři sta korun. Nemusí to být nutně jejich chyba, někdy malé platy vyšší částky odkládat neumožňují, ale zamyšlení je nutné. Jedním z problémů bývá příliš vysoká částka, kterou lidé vynakládají na bydlení. Teoreticky by náklady domácnosti spojené s bydlením neměly překročit 40 až 50 procent měsíčního příjmu rodiny.

Navštivte srovnání hypoték a zjistěte, kde vám dají nejlevnější.

V případě hypotéky je nutné zvážit výši splátek tak, aby rozpočet nebyl napjatý. To dá člověku prostor vytvářet si také finanční rezervu, která pokryje splátky alespoň na pár měsíců. Ve čtyřiceti letech je už standardem stavět na vybudované kariéře a dobrém rodinném zázemí, mít naspořenou určitou částku a s financemi nakládat rozvážněji.

A protože zrovna začal školní rok, malá rada na konec: učte děti správným finančním návykům, je to jedna z nejlepších věcí, které pro ně můžete udělat.

JIŘÍ PATÁK
Autor je ředitelem portálu Chytryhonza.cz.