„Obracejí se na nás matky samoživitelky i celé rodiny. Většinou pak s více dětmi, kterým hrozí, že skončí na ulici,“ konstatuje její mluvčí Iva Hrazdílková. „Další variantou je, že rodiče své děti pod tlakem okolností ‚dobrovolně‘ umístí do zařízení vyžadujících okamžitou pomoc. A oni se nějak protlučou,“ dodává Hrazdílková.

Podle informací Deníku se jenom za poslední dva měsíce na ombudsmanku s tímto problémem obrátilo pět rodin. Například samoživitelka se třemi dětmi.

„Bydlí v městském bytě a město chce, aby nájemci byty odkoupili. Bylo jí sděleno, že jí nebude prodloužena nájemní smlouva, ale na odkup bytu nemá peníze,“ popisuje její případ Hrazdílková. Nájem podle ní dotyčná žena platí a nemá žádné dluhy. „Teď se bojí, že ji i s dětmi vystěhují a skončí v azylovém domě,“ říká mluvčí.

Vyškrtnutí z pořadníku

V podobné situaci je i další žena, která má čtyři děti. Neúspěšně shání bydlení a i se svými potomky přespává různě u příbuzných či po hotelích. Nemá totiž peníze na složení kauce a s tolika dětmi ji nikde nechtějí. „Obrátila se na sociální pracovníky a podala žádost o sociální byt. Z neznámých důvodů do pořadníku nebyla zařazena,“ zakončuje Hrazdílková. Žena prý již zvažuje, že dočasně svěří děti do péče ústavního zařízení, bere to ale jako poslední možnost. Jména a podrobnosti o obou ženách úřad s ohledem na ochranu osobních údajů nechtěl uvést.

Podle úřadu veřejné ochránkyně lidských práv tak stát zcela rezignoval na zodpovědnou bytovou politiku. A rezignoval i na vynucování zákonů a rozhodnutí soudů, které opakovaně konstatovaly, že má zabránit odebírání dětí ze sociálních důvodů a má se snažit těmto rodinám pomoci.

Například v roce 2017 přiznal Ústavní soud ženě odškodnění za to, že jí byla odebrána kvůli materiální situaci dcera. Ta pak strávila dva a půl roku v ústavní péči. V roce 2011 Nejvyšší soud konstatoval, že chudoba rodiny není důvodem pro to, aby děti končily v dětských domovech.

Alarmující analýza

Podle analýzy, kterou nedávno provedla Platforma pro sociální bydlení a organizace Lumos, v závažné bytové nouzi vyrůstá 20 tisíc dětí, problémy s bydlením pak má 54 tisíc domácností.

„Data ukazují, že dvě třetiny obcí s největší koncentrací bytové nouze rodin prakticky neposkytují sociální byty. A u zbylé třetiny se pouze do patnácti procent sociálních bytů dostanou rodiny, které se opravdu nacházejí v závažné bytové nouzi,” doplňuje analytik organizace Lumos a hlavní editor analýzy Jan Klusáček.