Dědictví upravuje přímo zákon o stavebním spoření. Existují tři formy v jasně dané posloupnosti: po úmrtí klienta přechází jeho smlouva nejprve na manžela či manželku. Pokud takový převod nelze učinit, přechází smlouva o stavebním spoření na další dědice. Teprve pokud ti smlouvu nechtějí, smlouva se ukončí a dědicové dostanou finanční zůstatek ze spoření. Pokud ale střadatel zemře v takzvané vázané době (šest let od podpisu smlouvy, kdy se na peníze nesmí sáhnout), přijde o státní podporu. Dostane jen to, co naspořil plus úroky.

Od ledna ale bude platit, že první dva kroky je možno přeskočit. „Smlouva o stavebním spoření se po úmrtí automaticky ukončí a dědicům se vyplatí zůstatek," vysvětluje tajemník AČSS Jiří Šedivý. „V případě úmrtí se už také nebude vyžadovat šestiletá lhůta pro nárok na státní podporu," říká o druhé zásadní změně Jiří Šedivý. Ani dědicové tak o státní podporu nepřijdou.

Situace se uklidnila

Stavební spořitelny takovou změnu vítají. Po období nejistoty, které přinesly návrhy bývalé vlády, se situace na trhu opět uklidnila. Právě stabilita je totiž to, co klienty na stavebním spoření láká. Momentálně spořitelny drží 16 procent všech aktiv tuzemských domácností, což je mezi zeměmi EU unikát.

Klienti stavebního spoření by si před koncem roku měli pohlídat, zda mají naspořenu dostatečnou částku k přiznání maximální státní podpory. Ta je poskytována ve výši 10 procent „z ročně zaúčtovaných vkladů do maximální výše 2000 korun za rok na osobu". Pro maximální příspěvek od státu je tak nutné naspořit nejméně 20 tisíc za celý rok.

Stavební spoření

Místopředseda Asociace českých stavebních spořitelen Vladimír Staňura: Žádné turbulentní změny či zásahy nás snad už nečekají

Politici už stavební spoření měnit nehodlají, 
v rozhovoru pro regionální Deník to odhaduje Vladimír Staňura, 1. místopředseda Asociace českých stavebních spořitelen a šéf Českomoravské stavební spořitelny.

S rozpuštěním sněmovny spadl pod stůl návrh, aby stavební spoření mohly poskytovat 
i běžné „univerzální" banky. Proč to byl podle vás špatný krok? Ministerstvo financí argumentovalo tvrzením, že zvýší konkurenci, což ocení zákazník…
Legislativní proces novely zákona o stavebním spoření byl rozpuštěním sněmovny definitivně ukončen. Návrh se nám jevil jako špatný krok, neboť by to nezvýšilo konkurenci, ale naopak znevýhodnilo stavební spořitelny, což by se podepsalo jak na nižší stabilitě celého sektoru, tak na horších podmínkách pro samotné klienty.

Máte jako AČSS nějaké signály, že by se tento nápad ještě někdo pokusil oživit?
V dosavadních vystoupeních a vyjádřeních většiny nejsilnějších politických stran, které se po říjnových volbách dostaly do Poslanecké sněmovny ČR, jsme zaznamenali názory, že stavební spoření je produkt smysluplný, který má svoje místo na trhu, zejména v oblasti rekonstrukcí a modernizací 
a také v oblasti zajištění na budoucnost. Z toho tedy vycházím ve svém předpokladu, že oblast stavebního spoření neočekává žádné turbulentní změny či zásahy a bude nadále stabilní oblastí finančního sektoru.

Na trhu s financováním bydlení jsou teď v kurzu hypotéky. V jakém konkrétním případě je podle vás výhodné spoření a kde už byste spíše sáhnul po financování pomocí hypotéky?
Stavební spoření je jednoznačně vhodnějším instrumentem pro financování rekonstrukcí a modernizací. Průměrný úvěr se pohybuje kolem 500 tisíc korun, výše hypoték dosahuje téměř dvou milionů. Jiná alternativa – spotřebitelský úvěr – je poskytován i na nižší částky, avšak za významně vyšší úrokové sazby. Odráží to 
i statistika, kam lidé nejčastěji směřovali své prostředky z úvěrů ze stavebního spoření za uplynulých dvacet let. Největší část, 44 procent, bylo investováno právě do zmíněných rekonstrukcí a modernizací. Na koupi bytu či domu byla věnována další téměř třetina prostředků, nové domy a byty pak byly financovány ze 14 procent.

Některé spořitelny nedávno upravovaly podmínky spoření. Nové vklady úročí jen procentem. Existuje nějaký souhrnný odhad, kde by se v příštích letech měly pohybovat úrokové sazby při spoření i při úvěrování?
Nastavení úrokových sazeb je výlučně věcí jednotlivých stavebních spořitelen jako konkurentů na trhu stavebního spoření, do jejich výše se promítají individuální obchodní a ekonomické podmínky a v určité míře 
i vliv finančního trhu. Je tedy na nich, jakou úrokovou politiku nyní i v budoucnu zvolí.

Stavební spoření letos slaví 20 let existence na českém trhu. Jak se podle vás bude vyvíjet za pět či deset let? Dočkáme se třeba nějaké fúze, nebo je nynější pětka spořitelen optimální pro desetimilionové Česko?
Myslím si, že stavební spoření bude nadále hrát důležitou roli. Bude fungovat jako hlavní úvěrový instrument vhodný zejména pro modernizace a rekonstrukce bytů 
a domů. Nechci hovořit za další stavební spořitelny, ale myslím si, že žádné fúze nelze v nejbližší době očekávat. Například na slovenském trhu, který je počtem obyvatel poloviční, působí tři spořitelny – na českém jich je pět 
a z tohoto úhlu pohledu se mi počet jeví jako adekvátní. Silné konkurenční prostředí je důležité nejen pro samotné konkurenty, ale především pro klienta, ať už v otázce nabídky produktů, lepších sazeb či přístupu.