Rakouská monarchie na konci 18. století vydala dva předpisy zvané penzijní normály. Jedním přislíbila nárok na penzi vdovám a sirotkům po zaměstnancích, kteří jí „věrně“ sloužili. Druhý se týkal zaměstnanců, kteří se stali neschopnými práce po deseti letech „uspokojivé“ služby. Později se pojištění týkalo i dalších veřejných zaměstnanců.

Po vzoru německého kancléře Otto von Bismarcka přijalo i Rakousko-Uhersko v 80. letech 19. století zákony o nemocenském a úrazovém pojištění. Až poté následovalo důchodové pojištění. „Bylo velmi omezené a týkalo se velmi malého počtu osob, zpočátku zahrnovalo pouze státní úředníky,“ uvedl Martin Holub z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Jednou z cest, jak zpomalit deficit důchodového systému, je prodloužení věku odchodu do penze
Třicátníci půjdou do důchodu v 68 letech. Je to evropský trend, tvrdí úředníci

Zlom přinesla až nově založená Československá republika. V roce 1924 byl přijat zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. „To byl velký milník v důchodovém pojištění. Pojištěnci byli rozděleni do několika skupin podle výše příjmu, od kterého se odvozovala platba pojistného a následně zprostředkovaně výše důchodu,“ vysvětlil Holub.

Invalidní důchod tehdy náležel pojištěnci, jehož výdělečná schopnost poklesla alespoň o dvě třetiny. Systém sociálního pojištění byl tehdy založen na rovnováze mezi příjmy a výdaji. Na placení pojistného se z poloviny podílel zaměstnavatel a z poloviny pracovník.

Horník v důchodu měl 350 korun měsíčně, dělník 175

Kupříkladu horník si v roce 1918 měsíčně vydělal v průměru 940 korun, jeho měsíční důchod činil 350 korun. Dělník v textilní továrně se vydělal asi 630 korun, v důchodu dostal 175 korun. Plat státního zaměstnance činil v průměru 1350 korun měsíčně. Jeho penze pak záležela na počtu odsloužených let.

Předseda KSČ a předseda vlády Klement Gottwald při projevu na Staroměstském náměstí v Praze, kam komunisté svolali 21. února 1948 nátlakovou demonstraci
Sto tisíc lidí na Staroměstském náměstí? Chvíle, jež postrčila komunisty k moci

„Při celoživotní službě ve státní správě pak výše důchodu dosahovala téměř výše platu,“ konstatoval Holub. Průměrná úřednická penze totiž dosáhla přibližně 1000 korun měsíčně.

A co si v roce vzniku samostatné Československé republiky lidé za svoje peníze koupili? Třeba bochník chleba stál 4,50 koruny, čtvrt kila másla 8,50 koruny. „A měsíční pronájem nejlevnější garsonky přišel na 500 korun,“ dodal Holub.

V příštím díle se zaměříme na penze v komunistickém Československu.