Dluhová spirála, z níž se jen těžko uniká, se může roztočit tuze snadno. Někdy stačí i drobná nepozornost. Například slečně Veronice se přihodilo, že si před nástupem na soukromou vysokou školu detailně nepřečetla podepisovanou smlouvu, načež na to doplatila. A to doslova.

Když otěhotněla a chtěla poté své studium na vysoké škole přerušit, čekalo ji nemilé překvapení. „Řekli mi, že musím jen za přerušení studia zaplatit 100 tisíc korun. Snažila jsem se jim svou situaci vysvětlit, jenže oni ve smlouvě pamatovali i na takové případy. A já jsem najednou stála před rozhodnutím, zda si dítě nechat a mít najednou vysoký dluh, nebo jít na potrat,“ zavzpomínala na těžkou volbu.

David Bascheri z Nadačního fondu proti dluhové pasti komentuje dluhy studentů následovně: „Studenti uzavírají vztah s vysokou školou už jako plnoletí, bez zákonných zástupců, a tak mnohdy podcení situaci tvrdého ekonomického vztahu, neboť škola jakéhokoliv druhu je jimi vnímána jako zázemí a ochránce, nikoliv jako partner.“

Dluhová past

Veronika situaci vnímala tak, že na výběr nemá. Dítě si chtěla nechat. A tak se smířila s tím, že postupně splatí nezanedbatelnou sumu. „Zklamala jsem se ve vysoké škole lidsky. Doufala jsem, že mě dokážou pochopit a třeba mi část školného prominou. Vždyť já jsem na tu školu šla i proto, abych se naučila rozumět smlouvám a nikdo mě nemohl napálit. A nakonec mě napálili právě tam,“ popisovala Veronika s tím, že předtím studovala konzervatoř a nějaké právní povědomí jí chybělo.

Zveřejněním svého případu si nechce stěžovat. „Mým cílem je pomoct dalším lidem, kterým může hrozit obdobná situace. Já mám štěstí, že mě podporují rodiče a daří se mi dluh splácet, ale věřím, že pro někoho jiného by taková suma mohla být likvidační.“ I jedna důkladně nepročtená smlouva může studenta dostat na pokraj dluhové pasti.

Jindy může za vysoké dluhy studentů třeba smolná souhra náhod. Jako u pana Tomáše, který je klientem Nadačního fondu proti dluhové pasti. Poté, co kvůli rodinné tragédii přestal docházet do školy, přestěhoval se a začal pracovat, ho ani nenapadlo, že zůstává vedený v evidenci státní vysoké školy jako aktivní student. „Neměl jsem splněné studijní povinnosti, tudíž jsem očekával, že mě vyhodí,“ vzpomínal.

Jenže kontrolou jeho výsledků se nikdo nezabýval. Zůstal ve zmíněné evidenci a na někdejší adresu mu začaly chodit obálky s výzvou k uhrazení poplatku za studium. Neměl o tom ani ponětí. Nečekal, že by mu mohly podobné závazky vzniknout. Začal žít nový život, vypořádával se s životem bez rodičů a škole změnu adresy nenahlásil. Měl za to, že s ní už nemá nic společného.

Poplatky narostly

Vše změnil až jeden lednový telefonát, v němž se ho zástupce studijního oddělení zeptal, zda chce dál studovat. „Byl jsem v šoku, neměl jsem ani ponětí, že jsem stále aktivním studentem. Rozjel jsem se přes celou republiku situaci řešit.“ Výsledek? Dluh na poplatcích za studium ve výši 80 tisíc korun. „Přitom stačilo, aby mi během těch tří let, co už do školy nechodím, jedinkrát zavolali, napsali jediný e-mail a já bych vše okamžitě vyřešil.“ Nyní sepisuje odvolání alespoň proti polovině dluhu, byť nemá vůbec nic jistého a jeho šance jsou spíše malé. Druhou už mu kvůli překročeným lhůtám určitě nikdo nepromine.

„V situaci, kdy chcete zakládat rodinu, to není nic příjemného. Pokud mi kývnou na splátkový kalendář, nějak to splatím. Našel jsem si práci navíc, abych na to vydělal. Ale poučil jsem se, budu se všude raději desetkrát ptát, než abych jednu věc nevěděl.“

Aktivním studentům radí, aby nezanedbávali veškeré papírování spojené s vysokou školou a v případě, kdy zvažují nějaký zásadní krok, zastavili se na studijním oddělení a nechali si poradit, jak postupovat. Bývalým zase, aby si zkontrolovali, zda jim na vysoké škole náhodou podobné závazky nevznikly. I on chce svým příběhem pomoci ostatním lidem v podobné situaci.