Česku totiž běží dvouletá odkladná lhůta, kdy má dát do pořádku neuspokojivý stav v recyklaci starých ledniček, praček, televizí a dalších elektrospotřebičů. Prozatím se vrací něco přes dva kilogramy elektrických přístrojů na osobu. Evropská komise požaduje 4 kg na hlavu. V západní Evropě je toto číslo mnohdy až pětkrát vyšší, tedy až 10 kg na osobu. V Česku pokulhává především sběrný systém, který vede k boji mezi jednotlivými odběratelskými společnostmi.

„Měli jsme smlouvu s firmou Asekol, která nám docela vyhovovala, ale najednou přišli s dodatkem, který se nám zdál diskriminační. Stálo tam, že musíme spolupracovat pouze s nimi a nesmíme mít žádné jiné odběratele. Nepodepsali jsme,“ říká místostarostka Rokycan Marie Hlávková. Lidé si obecně stěžují na nedostatek informací o tom, jak ekologicky třídit elektroodpad.

Staré magnetofony a mixéry proto mnohdy končí zbytečně v popelnicích a následně ve směsném odpadu. „Připomínáme to při každé příležitosti a je pravda, že se úroveň třídění elektroodpadu u nás ve městě hodně zlepšila,“ uvádí Hlávková. Osvěta by však měla být především doménou sběrných společností, nikoliv samospráv. „To je součást jejich povinností v rámci licence, kterou dostali od státu,“ upozorňuje Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí. MŽP zpracovává analýzu fungování současného systému. „Výsledek bude znám během několika týdnů a bude součástí nového zákona o odpadech,“ slibuje Kašpar. Jisté změny v zákoně by uvítal odpadový expert Hnutí DUHA Ivo Kropáček.

„Odběratelské společnosti by měly sbírat i nekompletní odpad, což dosud nečiní. Češi jsou národem kutilů a rádi si před odevzdáním ze spotřebiče ledacos vymontují,“ míní Kropáček.