Paseka, zemědělská se věnovala chovu prasat od roku 1996. Historicky i původní zemědělské družstvo, jehož transformací vznikla akciová společnost, mělo ve stájích tisíce kusů prasat od 50. let minulého století. „Vždy tady byla prasata. Ročně jsme měli na porodnách čtyři až pět tisíc vlastních selat, do toho jsme dokupovali šest až deset tisíc prasat do našich výkrmen,“ popisovala předsedkyně představenstva společnosti Jana Krasulová.

Od vstupu do Evropské unie, roku 2004, se chovatelé začali potýkat se ztrátovými výsledky. Na kilogramu vepřového tratili od 1 do 5 korun. Na praseti, které šlo na jatka, napočítali zemědělci při rozhodování o ukončení chovu 500 korun ztráty.

Průměrná výkupní cena v posledních pěti letech přesáhla 30 korun za kilogram živé váhy pouze v roce 2017. Vloni, i když se na konci roku mírně zvedla, dělala 28,64 korun. „Dlouhodobě investovat do chovu prasat nebylo možné, banky nám nechtěly půjčit, a technologie byly za svou životností. Vyžadovaly masivní investice,“ připomněla.

Dotace v rámci společné zemědělské politiky byly od počátku nasměrovány na hektar obdělávané půdy, živočišná výroba byla zpočátku zcela bez podpory, která je podle Krasulové v současnosti v poměru 20 procent ku 80 procentům pro rostlinnou výrobu.

Ztrátový chov

Vloni zemědělská společnost rozhodla, že ztrátový chov zavře. Prasata přitom tvořila třetinu obratu firmy. K verdiktu přispělo i to, že společnosti nevyšel záměr postavit bioplynovou stanici, která by živočišnou výrobu podpořila.

Na konci chovu, kdy ze stájí v Lužicích, Krákořicích a Pasece vyskladňovali poslední prasata, zaměstnával podnik jen na „vepřovém“ deset lidí. Část zaměstnanců musela firma propustit, protože v jiných provozech pro ně místo nenašla.

„Konec chovu prasat beru jako svoji největší profesní prohru v životě. Snažila jsem se, abychom to udrželi. Nekončíme však sami. Problémy mají i ostatní. A následky vidíme všichni: chybí organická hmota v půdě, stoupá její erozní ohroženost,“ poukázala na vedlejší negativní dopady snižujících se stavů prasat.

Zatímco v roce 2014 chovali zemědělci v Olomouckém kraji bezmála 97 tisíc prasat, v roce 2018 to bylo už necelých 82 tisíc. V celé České republice poklesl podle údajů ČSÚ počet prasat pod 1,5 milionu. Oproti tomu v roce 2006 jich měli ve stájích přes 2,8 milionu, v roce 1996 něco málo přes 4 miliony a v roce 1986 chovali 4,3 miliony kusů prasat. Soběstačnost Česka je u vepřového masa již pod 40 procenty.

Stížnosti lidí

Podle Krasulové rozvoji zemědělské živočišné ani rostlinné výroby mnohde příliš nepřeje ani nálada na venkově, kdy si lidé stěžují i na to, že kombajny o žních práší i v neděli. „Všichni chceme českou potravinu, české maso, ale nejenže nám, zemědělcům to nikdo dostatečně nezaplatí, ale lidem vadí stáje za domy s bazény. Kritizují traktory s hnojem, ruch na poli o žních,“ kroutila hlavou Jana Krasulová.

Paseka, zemědělská zaměstnává 72 lidí. Společnost hospodaří na 3 tisících hektarech půdy a věnuje se chovu mléčného skotu. „Cena mléka šla mírně dolů. Pokud bude balená voda dražší než mléko, nikam to nepovede a klesat budou i stavy skotu v České republice, které se v posledních letech drží,“ uzavřela.