Na druhou stranu je velká škoda, že v diskusi téměř zapadla informace, že v rámci penzijní reformy se některé změny doopravdy povedly. Jedná se například o transformaci třetího pilíře.

Ta s sebou přinesla zásadní proměnu penzijního připojištění, které občané využívají od roku 1994. Nyní nese tento produkt název doplňkové penzijní spoření.

Podle mnoha odborníků je toto nové spoření mnohem lepší než bývalé penzijní připojištění. Jde zejména o celý princip fungování systému, který se přiblížil modelu podílových fondů, osvědčenému například v západoevropských zemích.

Tyto výhody potvrzuje i Jan Hlaváč, manažer prodeje penzijních produktů pro Česko a Slovensko ze společnosti AXA: „V tomto systému jsou jednotlivé fondy majetkově odděleny od jejich správce, čímž je fungování systému mnohem přehlednější a zároveň bezpečnější. V případě krachu správce, tedy vlastně penzijní společnosti, je tak majetek fondu (občanů) vyčleněn z majetkové podstaty správce."

Pozitivní změny

Úpravy ve třetím pilíři zároveň míří na dva chronické problémy dosavadního systému penzijního připojištění, kterými jsou zejména nízké zhodnocení a relativně malá úložka účastníka.

„První problém je řešen odstraněním nesmyslné garance každoročního nezáporného zhodnocení, která sice každý rok garantuje, že člověk neprodělá, nicméně v dlouhém časovém úseku garance znamená, že s velkou pravděpodobností ani nic nevydělá a peníze nezhodnotí," domnívá se Jan Hlaváč.

U doplňkového penzijního spoření je teď možné směrovat úspory také do dynamičtějších investičních modelů zahrnujících i akciové tituly. Zároveň však systém ponechává možnost opatrnější investice v podobě povinného konzervativního fondu, který musí nabídnout každá penzijní společnost.

Druhým zásadním problémem je poměrně nízká úložka. Lidé do třetího pilíře vkládají zhruba jen dvě procenta průměrné mzdy, i když ještě v nedávné minulosti to byla i tři či čtyři procenta, a tento podíl stále klesá.

Na tento vývoj stát zareagoval úpravou státních příspěvků v třetím pilíři. Podpora teď činí minimálně devadesát korun, ale měsíční vklad musí dosáhnout alespoň 300 korun. Pro srovnání, dříve činil minimální státní příspěvek padesát korun při stokorunové platbě.

Státní podpora

Státní podpora doplňkového penzijního spoření může dosáhnout až 230 korun, ale zájemce musí měsíčně odkládat alespoň tisíc korun.

Průběžné výsledky z konce roku 2013 ukazují, že přijatá opatření plní účel a že lidé příspěvky zvyšují. Zatímco v roce 2012 si klienti spořili v průměru asi 400 korun měsíčně, koncem minulého roku to bylo již 600 korun. Sečteno a podtrženo, penzijní reforma v rámci třetího pilíře přinesla potřebné pozitivní změny, které vytvořily z doplňkového penzijního spoření jeden z nejvýhodnějších finančních produktů na trhu, ne-li vůbec nejvýhodnější.

Vždyť který jiný produkt na trhu se může pochlubit přímou i nepřímou podporou státu v podobě státních příspěvků a daňových úlev, příspěvku zaměstnavatele a zároveň potenciálem dlouhodobého zhodnocení?

PETR KOUTNÝ