V topné sezoně jsme s rozpočtem dost na hraně. Tak komentuje aktuální situaci Veronika Hilská ze společenství Meteor pro Ukrajinu. Tato spontánně vzniklá iniciativa již od začátku války poskytuje střechu nad hlavou ženám a dětem z Ukrajiny v bývalé ubytovně volejbalistů v pražské Libni. Teď už si ale nejsou jisti, jak to dál zvládnou.

Zdroje od dárců nyní pokrývají čtvrtinu provozních nákladů budovy, v níž aktuálně žije stovka uprchlic s dětmi. Od začátku války se jich zde vystřídalo bezmála dvě stě. „I přes hodně úsporný režim a šetření jsme ale s dary nevystačili a už jsme se dostali do červených čísel,“ posteskla si Hilská. Díky pomoci od státu, která ale kvůli byrokracii přišla se zpožděním mnoha měsíců, se teď účet znovu postupně zaplňuje. Na potřebné stavební úpravy ale peníze nejsou. Stavba, která sloužila dříve jako hostel, už dosluhuje.

Že mnozí úředníci, kteří o přidělení pomoci rozhodují, nově vzniklým dobročinným iniciativám někdy nedůvěřují, potvrzuje Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni. Tato velká společnost má s pomocí uprchlíkům dlouholeté zkušenosti. „Mnoho nových iniciativ ale vzniklo spontánně na začátku války a nemají žádnou historii, nemohou ani doložit výroční zprávu,“ uvedla Ramajzlová.

Noční vlakové spoje přivážely v březnu ukrajinské válečné uprchlíky do Česka - 18. března 2022 v Bohumíně
Vrátili se na Ukrajinu, na zimu mohou zpět do EU. S uprchlíky počítá i Česko

Přesto i jim by měly pomáhat různé dotace nejen od státu a měst, ale i mezinárodních institucí či firem. „Určitě je zde prostor pro to, aby pomoc ze strany státu byla širší. Třeba co se týká kurzů češtiny pro uprchlíky, protože to je pro ně cesta k tomu, aby se dostali na trh práce,“ podotkla Ramajzlová.

Kariéra s trdelníkem

Právě znalost češtiny již k získání zaměstnání pomohla Ulianě Senkivové, která se svými dvěma dcerami žije v libeňské ubytovně od samého začátku války. Ta někdejší státní úřednici vyhnala z jejího domovského Lvova. Obě děti již navštěvují blízké základní školy a učí se česky. Novou řečí mluví proto lépe než jejich maminka. Ta sice musela zapomenout na teplé místo v kanceláři, přesto je nyní spokojena, když v centru Prahy vyrábí a prodává turistům "tradiční" české trdelníky. „Zpět se vracet nechci, protože tam pro děti nevidím perspektivu,“ prohlásila.

Ukrajinka, která chce svou budoucnost spojit s Českem, by zde proto ráda našla vlastní bydlení. To je ale vzhledem k nedostatku nájemního bydlení v Praze mnohem těžší, než bylo nalezení práce. „Ráda bych si něco našla, ale nemám na to dost peněz. Jen na zaplacení prvního nájmu a kauce bych musela mít najednou 70 tisíc korun,“ posteskla si paní Uliana.

Jednou z Ukrajinek, které v libeňské ubytovně našly dočasné útočiště, je  někdejší státní úřednice ze Lvova Uliana Senkiv.Jednou z Ukrajinek, které v libeňské ubytovně našly dočasné útočiště, je někdejší státní úřednice ze Lvova Uliana Senkiv.Zdroj: Deník/Jiří Janda

Cestu k vlastnímu bydlení se obyvatelkám Meteoru, které projevují vlastní iniciativu, snaží usnadnit jejich hostitelé. „Podporujeme spolubydlení. Mnohé ženy se zde starají nejen o děti, ale i o babičku, nebo dokonce o dvě najednou, protože zde nemají své muže,“ vysvětlila Hilská. Ideální podle ní proto je, když se ženy, jež na sklonku loňské zimy přijely v slzách, jen v žabkách na nohou s pár věcmi v igelitce, staví na vlastní nohy k životu někde v okolí. „I tak se naše komunita zvětšuje, protože i ony se rády vracejí a potkávají se na našich akcích,“ tvrdí Hilská.

Je jedno, že jsem Ruska

Součástí komunity, jež kolem Meteoru vykrystalizovala, je i nynější koordinátorka projektu, původní profesí učitelka matematiky, Natalia Burunova. Překvapivě jde o Rusku z Moskvy, která se ale s chováním svých krajanů nedokázala smířit. „Měla jsem pocit, že musím sama přijít pomoci,“ popsala, proč svůj čas věnuje ukrajinským ženám a dětem. Kromě péče o chod ubytovny se navíc sama učí ukrajinsky. I to jí pomohlo vydobýt si respekt ukrajinských uprchlic. „Nejdřív mi nebylo příjemné odpovídat, když se ptaly, odkud jsem,“ zavzpomínala Natalia. „Teď mi už ale říkají, že je to přece jedno. Záleží jen na tom, jestli jste skutečně člověk, anebo ne,“ pochvaluje si mladá Ruska.

Aby ale pomoc ukrajinským uprchlicím mohla přetrvat i další zimu, bude Meteor potřebovat peníze. V prvním šoku po ruském vpádu přes ukrajinské hranice s nimi přitom neměli problémy. Hilská tehdy přes sociální sítě oslovila své přátele s prosbou o pomoc a číslem nově zřízeného účtu. „Během dvou hodin na něj po různých částkách poskládali asi 80 tisíc korun,“ zavzpomínala. Štědří dárci se jim hlásili i v dalších dnech. První měsíce libeňské neziskovce některé firmy posílaly příspěvky třeba i v řádu statisíců korun. Proud pomoci ovšem postupně ustal, a proto zde teď věří v pomoc úřadů.

Naštěstí ji dostávají, byť se zpožděním. „Bohužel nejsou nastavené termíny na to, kdy stát musí žádosti zpracovat,“ posteskla si Hilská. „Potřebujeme vědět, že to není závislé jen na dobré vůli úředníků, a také do kdy se peníze vyplatí. Protože půl roku zpětně je to příliš pozdě,“ míní.

Kongresové centrum Praha, metropolitní asistenční centrum na pomoc Ukrajině, 15. 3. 2022
Přišla k nám ukrajinská elita a dělá tu pomocné práce, upozorňují experti

Také Ramajzlová z Člověka v tísni je přesvědčena, že by úřady již měly mít zmapovanou situaci a vědět, kterým pomáhajícím organizacím se peněz nedostává. „Nemělo by se jen čekat na to, až si o ně někdo požádá, protože pak se pomoc nemusí dostat tam, kde je jí třeba,“ konstatovala.

Pomáhat ovšem podle ní stále může také veřejnost. Tím by lidé mohli dodat nejen peníze, ale i energii těm, kteří se stejně jako Hilská o uprchlíky starají již dlouhé měsíce. „Doporučila bych, ať podpoří stávající aktivity. Pokud něco umí, tak vlastní dobrovolnickou prací, anebo ať pošlou peníze tam, kde je vidět, že už něco dobře funguje,“ dodala Ramajzlová.