Smrt Solejmáního zatím výrazný nárůst nervozity ani panické výprodeje nezpůsobila. „Na burzách totiž zpětně převládlo přesvědčení, že ze strany USA nejde o zcela nepředvídaný tah, ale o vlastně předpokládatelnou odezvu na poslední dobou stupňující se íránské provokace. Mezi ně patří i například útok na saúdskoarabská ropná zařízení z poloviny loňského září, který na trhu s ropou přechodně způsobil paniku,“ vysvětluje ekonom Lukáš Kovanda.

Cena ropy typu Brent sice v reakci na americký útok vzrostla zhruba na takovou úroveň, jaké dosáhla loni v září po útoku na saúdskoarabská ropná zařízení. Tentokrát však nedošlo k tak skokovému nárůstu. „To, že je ropa na podobné cenové úrovni jako tehdy, mají totiž na svědomí mnohem spíše škrty v těžbě kartelu OPEC a jeho spojenců a také dílčí smír USA a Číny v celní válce,“ říká Kovanda.

„Podstatná část trhu vidí situaci tak, že se Írán svými postupně stále závažnějšími provokacemi snažil dostat Spojené státy k jednacímu stolu,“ soudí Kovanda. „Teherán se ovšem zjevně přepočítal, když vsázel na to, že Trump nebude chtít zejména ve volebním roce napětí stupňovat. S tím ostatně počítaly – a stále svým způsobem počítají – i trhy. Jsou přesvědčeny, že Trump nechce válčit.“

Válka by komplikovala znovuzvolení Trumpa

Washington podle Kovandy nestojí o válku s Íránem, který by mohla přerůst až ve třetí světovou válku, ani o eskalaci obchodní války s Čínou. Oboje by totiž mohlo ohrozit jeho znovuzvolení. „Teherán tedy kalkuloval s tím, že Trumpa ‚vyprovokuje‘ nejvýše k usednutí za jednací stůl. Nyní je Teherán nepochybně v šoku. Trumpova nevypočitatelnost jej zaskočila podobně jako v minulých letech Peking,“ dodává.

Zatímco obchodní válka mezi USA a Čínou působí značné ekonomické škody, stoupající napětí na Blízkém východě nechává trhy v poměrně v klidu. Kromě zdražení ropy a reakce investorů, kteří část svých úspor přesunuli do bezpečnějších úložišť, k žádné významnější reakci nedošlo.

„Trhy zatím totiž věří v to, že by americký úder v podobě generálova zabití mohl mít na Teherán spíše odrazující než eskalující efekt. Jinými slovy, Teherán si přes všechna svá nynější silná, ba silácká slova uvědomí, proti jaké vojenské a technologické přesile stojí.  Přes všechny úvahy o možné třetí světové válce tak nakonec ustanou dokonce i stupňující se íránské provokace,“ říká Kovanda.

Zároveň však upozorňuje, že vše závisí na diplomatických krocích nejbližší budoucnosti. „Sankce uvalené na Írán opravdu zapříčiňují prudký propad tamní ekonomiky. Proto ostatně Írán riskoval stupňování svých provokací – aby za jednacím stolem Washington své sankce alespoň zmírnil, aniž by Teherán ztratil tvář. Jenže o to jde stále i teď,“ vysvětluje.

Špatná ekonomická situace Íránu tak podle něj může zemi přivést k jednomu z extrémních řešení. „Buď k bezpříkladné eskalaci střetu s mnohem mocnějším nepřítelem (protože už stejně není moc do dále ztratit), nebo naopak k podvolení se mu. To druhé se neobejde bez diplomacie, jež zajistí, že Teherán tak úplně tvář neztratí. Otázka je, zda toho bude Trumpova administrativa schopna,“ odhaduje Kovanda.

„Trhy ale zatím sází spíše na to druhé. Ne že by se snad domnívaly, že napětí rychle opadne a že se třeba cena ropy zase hned propadne jako po zmíněných zářijových útocích. Uvědomují si, že situace je závažná. Na však zatím tak, aby přičítaly jakoukoli výraznější pravděpodobnost katastrofě či třeba ‚jen‘ ropnému šoku,“ uzavírá.