Dluhy, dluhy, pořád jen dluhy. Slýcháme o nich v televizi, jak ohrožují celé státy i nadstáty, čteme o nich v denním tisku i na internetu, jak přivádějí ke krachu stále vyšší počet rodin.

Člověk by řekl, že být příjemcem spotřebitelského či jiného úvěru znamená téměř jistou cestu do finančního zatracení. Přesto se setkáváme v životě se situacemi, kdy jiné řešení než úvěrové není většinou možné.

Vybíjení klínu klínem

Jaké jsou tedy mezi půjčkami rozdíly a o kterých lze říci, že jsou dobré. Nebo naopak špatné? Mnoho lidí se v dnešní době dostává do finanční tísně a to z různých důvodů, od ztráty zaměstnání přes snížení platu až po touhu po věcech všeho druhu, dokonce i po dovolené na splátky.

Konečná stanice je splácení starých dluhů dluhy novými, kdy se lidé dostávají do pasti, ze které je těžká cesta zpět. A tak někteří řeší problém novou hotovostní půjčkou. Peníze hned, peníze na ruku, peníze bez potvrzení příjmu… Je to lákavé pokušení, dostat hotovost na ruku a bez dotěrných dotazů.

Finanční specialisté používají obvykle při sestavování plánu dělení na úvěry dobré a špatné. Za dobré jsou obecně považovány zejména půjčky na bydlení, kdežto za špatné označujeme většinou úvěry na věci zbytné a spotřební: dovolená, nová televize, dražší nábytek.

To je základní dělení, které umožní při prvotním pocitu „tohle nutně potřebuji“ rozlišit, jestli je úvěr dobrým, nebo špatným řešením.

Takové rozdělení je však pouze obecné, a chceme-li se zorientovat v konkrétní situaci, měli bychom si vždy odpovědět na tři jednoduché otázky. A to pokud možno tak, abychom si finančně neublížili a nesedli na lep možným lichvářům. První z nich je, zda předmět, po němž toužíme, skutečně potřebujeme. Nebo zda jde jen o uspoko­jení náhlé touhy, která brzy pomine.

Dnešní svět je s jistou nadsázkou postaven na touze mít. Dluží jednotlivci i státy, ale ve skutečnosti bychom měli kalkulovat s tím, co si můžeme dovolit, a ne s tím, co chceme.

Selský rozum

Druhá zní: kolik si půjčit? Odpověď odborníků tolik, kolik dokážeme splácet.

Každý z nás má jiná měřítka, někdo si raději ani nepůjčí, protože má panickou hrůzu z dluhů, jiný si půjčuje vesele od každého, kdo je ochoten půjčit, a je přitom stále přesvědčen, že vše zvládne. Až jednoho dne přijde konec, protože se ocitnul v dluhové pasti.

Obecný princip je takovýto: splátky a ostatní zajištění osob a majetku či spoření by neměly přesáhnout čtvrtinu čistých příjmů rodiny. Tři čtvrtiny pak zbývají na spotřebu na náklady na bydlení, ošacení, potraviny, telefony, dopravu, školné, koníčky.

Pokud se hranice 25 procent překročí, začíná to být první vážný příznak budoucích finančních problémů.

Na základě zkušeností se dá říci, že u českých spotřebitelů mnohdy chybí takzvaná finanční gramotnost, která bývala v minulosti samozřejmostí. Vždyť naši předci si dokázali vést domácí účetnictví i jen s tužkou v ruce a se sešitem.

Zapisovali si příjmy i výdaje a hlídali si jak příjmovou, tak výdajovou stránku. Je až zarážející, že v době výkonných počítačů a širokého vzdělání si mnozí lidé stále ještě nedovedou vést rodinný rozpočet. Snad se blýská na lepší časy alespoň dětem, pro které se do základních a víceletých gymnázií zavádí výuka finanční a ekonomické gramotnosti za podpory centrální banky.

A třetí otázka od koho si půjčíme? Pokud se obrátíme na finanční ústav, který je držitelem licence České národní banky, máme záruku, že nad podmínkami úvěrové smlouvy bdí stát. Z toho také vyplývá, že vše je pak v souladu s běžnými zvyklostmi. Znamená to také, že úroky jsou přiměřené a že půjčku lze splatit s minimální sankcí.

Nebankovní půjčky pak představují samostatnou oblast (která není předmětem dnešního článku), u níž bychom se měli mít na pozoru.

Když jsme nemocní, navštívíme lékaře. Řešíme-­li právní spor, jdeme za právníkem. Logicky z toho vyplývá, že při řešení finančních otázek bychom měli navštívit finančního odborníka. Zabývat se problémy je přitom ideální již ve stadiu zrodu, byť stále častějším se stává až „volání o pomoc“.

U úvěrové smlouvy, stejně jako u každé jiné, platí: podepsat můžeš, přečíst musíš!

příběh dlužníka

„Jsou lidé, kteří se dostanou do dluhů kvůli alkoholu, drogám, nočnímu životu, jiní kvůli náhlé ztrátě zaměstnání a najednou není z čeho platit hypotéku a auto. U mě to byla shoda tří okolností: nezodpovědnosti; jisté neschopnosti hledět do budoucna; neostrých loktů a nezkušenosti.“

- Nezodpovědnost byla například příčinou toho, že jsem jednoho dne zaplatil přes 40 tisíc korun na pokutách pražskému dopravnímu podniku.
- Neschopnost plánovat život se projevila v nákupech. Vrcholem bylo, když jsem svou největší vánoční odměnu deset tisíc korun nechal celou v prodejně hudebnin.
- Neostré lokty vedly k tomu, že jsem v práci jezdil vlastním autem, které jsem splácel, a ještě doplácel na benzin při služebních cestách, protože limit mi nestačil. Pracoval jsem tehdy jako sportovní redaktor. Pak následovala změna práce. Realitní makléř to slibovalo vyš­ší zisky. Koupil jsem si lepší auto, ale ojeté, a hned druhý den porucha. Oprava stála 30 tisíc korun. Tehdy jsem platil prodaným horským kolem.

Karel N., občan Plzeňského kraje
jak poznat lichváře

- Půjčuje i malé částky, v tisících či desetitisících korun.
- Půjčuje bez potvrzení příjmu, pouze na doklady totožnosti.
- Půjčuje bez ručitele i bez dostatečných příjmů.
- Půjčuje bez prověření platební schopnosti zájemce v registru dlužníků.
- Půjčuje rychle peníze dodá „ještě dnes“.
- Půjčuje za poplatek předem.
- Půjčují většinou soukromé společnosti bez bankovní licence.
- Půjčuje s podmínkou uzavření životního pojištění.
- Půjčuje v hotovosti, takzvaně na ruku.
- Půjčuje za vysokou roční průměrnou sazbu nákladů (i více než 30 procent).

JIŘÍ ŠINDELÁŘ

RENÁTA ZAHRÁDKOVÁ

Unie společností finančního zprostředkování a poradenství ČR