Od té doby se však situace hodně změnila. Na scénu totiž vstoupila ekonomická krize.

„Loni už byly vánoční prémie jen poloviční a letos? Museli jsme se spokojit s dárkovým balíčkem za pět set korun,“ říká Radim.

Nestěžuje si. Chápe, že doba je zlá a ani jeho zaměstnavatel to nemá lehké. Právě proto nechce jméno firmy zveřejnit.

„Vážím si, že mám stálou práci a takové detaily, jako jsou vánoční prémie mě sice mohou mrzet, ale to je tak všechno,“ vysvětluje.

Může být ještě rád, mnoho zaměstnanců na Liberecku dopadlo letos ještě hůř. Podle odborů tu byla letos značná část firem, které svým pracovníkům pod stromeček nenadělily vůbec nic.

„Samozřejmě to zdůvodňují krizí, ne vždy jsou však tyto důvody oprávněné. Firmy se často na krizi vymlouvají, ačkoli je téměř vůbec nezasáhla,“ podotýká Milan Šubrt, předseda krajské Asociace samostatných odborů v Liberci. Mnoho firem napojených na automobilový průmysl, který je v kraji nejvíce rozšířen, totiž letos vyráběla paradoxně ještě více, než v minulém roce. Díky německému šrotovnému.

„Jenže firmy často řeknou lidem: Můžete být rádi, že máte vůbec práci. Nepřímo jim tak vyhrožují propuštěním. Domnívám se ale, že je lepší zaměstnancům za odvednou práci poděkovat a nějakou prémií je motivovat zase na další rok,“ vysvětluje liberecký odborář.

Přesto podle svých slov nemůže jen kritizovat. Dost firem totiž i v neblahých časech dokáže své zaměstnance ocenit. Jako příklad za všechny Šubrt zmiňuje firmu Benteler.

„Ten byl totiž jedinou firmou v Libereckém kraji, který dal svým zaměstnancům třináctý plat ve výši jejich průměrného výdělku,“ chválí firmu Šubrt.
Většina společností, která se ke svým lidem nechová macešsky, dává mimořádnou prémii v maximální výši pět tisíc korun.

Často odměnou jsou benefity vyplácené v naturáliích. Například vánoční kolekce, potravinové balíčky či různé dárky. V tom podle Šubrta vyniká chrastavská společnost Grupo Antolin.

„Španělský majitel každý rok rozdá balíčky s potravinami. Lidé to berou, jsou rádi. Nemusí toho na Vánoce tolik kupovat.“

Samotné odbory dávají svým členům poukázky na nákup v nějakém marketu. Lidé si pak mohou nakoupit, co sami uznají za vhodné.

„Dřív jsme dávali kolekce, ale pak jsme to zastavili. Lidé se totiž hádali. Když někdo dostal mléčnou čokoládu, druhý ji chtěl taky. Poukázky jsou mnohem lepší,“ uzavřel odborář.