Jak dlouho pracujete v Diecézní charitě Brno?

Do chráněného bydlení mne pozval kamarád jako dobrovolnici. Zpočátku ve mně obyvatelé domova budili rozpaky, ale postupně jsem si je velmi oblíbila. Dobrovolná služba mi přinášela mnoho neobvyklých, ale i krásných zážitků.

Další ročník benefiční sbírky Diecézní charity Brno pro lidi
s mentálním postižením AKCECIHLA se uskuteční
v dubnu 2015.
Děkujeme, že přispějete na stanovištích ve vybraných nákupních centrech v Brně.

Když jsem o několik let později sháněla práci, v Chráněném bydlení bylo zrovna místo. Nebylo o čem přemýšlet. Hledala jsem smysluplné zaměstnání, které odpovídá mému přesvědčení. Už tady pracuji šest let, z toho rok a půl jako vedoucí.

Co znamená pro Chráněné bydlení sbírka Akce Cihla?

V počátcích Akce Cihla pomáhala především stavět – domy určené pro bydlení lidí s mentálním postižením bylo třeba rekonstruovat. Podepsané cihly z této akce najdete třeba v obývacím pokoji v jednom z domů nebo v klubovně pro klienty, kde získané prostředky pomohly opravit čtyři byty a jeden dům.
V současné době je třeba zajistit především provoz služby, najít dostatek finančních prostředků na práci osobních asistentů. Jejich přítomnost je pro lidi s mentálním postižením stejně potřebná jako samotné bydlení. Asistence jim umožňuje zvládat každodenní úkony, které jsou pro většinu z nás samozřejmostí.

Co Vás motivuje v profesním životě?

Sílu pro práci mi dává především vědomí poslání, které máme, a potom hlavně každodenní maličkosti: úsměv klienta, vůně jídla, která se line z některého bytu, pohled na naši nevidomou klientku, která jde s asistentem z nákupu a oba nesou tašky. A nezištná práce mých kolegů.

Znovuotevření Kavárny Anděl v Brně Kavárna v určitých časech během dne bude opět tréninkovým pracovištěm v rámci služby Sociální rehabilitace – Kavárna Anděl pro lidi s lehkým mentálním postižením. Partnerem Kavárny je Diecézní charita Brno.

Otevírací večírek: 16. března, Kavárna Anděl, Gorkého 34, Brno
Více na: www.kavarna-andel.cz

K TÉMATU

Dům prodchnutý neopakovatelnými životními příběhy 

Rozsáhla rekonstrukce stacionáře Effeta pro lidi s mentálním postižením v Brně probíhá i díky Tříkrálové sbírce. 

Pokud vás zaskočilo náhlé staveniště v ulici Strnadova v Brně - Líšni na místě, kde téměř dvě desetiletí provozuje Diecézní charita Brno stacionář pro lidi s mentálním postižením a autismem, nemusíte mít obavy. Denní stacionář Effeta totiž prochází od konce loňského roku zásadní přestavbou. K stávajícím podlažím totiž přibyde jednopatrová nadstavba. Stavební práce by měly být dokončeny letos v září.

„Projekt zahrnuje nástavbu třetího podlaží, přístavbu bezbariérového výtahu, zpevnění základů stavby a celkové zateplení objektu. Získali jsme dotaci z fondů Evropské unie, nicméně dotace pokrývá pouze 85 % nákladů. Zbytek dorovná výnos Tříkrálové sbírky a případní dárci, které hledáme. Celková rekonstrukce a rozšíření prostor vyjde na 20 milionů korun," vysvětluje vedoucí služby Effeta Diecézní charity Brno Karel Weishäupel. V současné době jsou klienti služby přestěhovaní do provizorních prostor. Navíc doposud byla služba provozována ve dvou od sebe vzdálených budovách. Po přestavbě se sloučí do jedné.

Nalezený Tonda 

Vznik stacionáře před dvěma desetiletími iniciovali rodiče dětí s mentálním postižením, kteří nechtěli své ratolesti umístit do ústavu, ale zároveň by neradi přišli o svá zaměstnání. A komu vlastně Effeta pomáhá? Jedním z pěti desítek těch, které stacionář provází životem je i Tonda. Dnes již mladý muž s poruchou autistického spektra původně s okolím vůbec nekomunikoval, nedokázal zvládnout ani základní činnosti bez cizí pomoci.

Rekonstrukci Denního stacionáře Effeta Diecézní charity
Brno můžete podpořit příspěvkem na účet:
1583741621/0100 u KB, variabilní symbol: 106.
Děkujeme za Vaše dary.

Jeho častou reakcí na neporozumění byly strach a agrese. Původně o něho pečovala babička. Do domácnosti se však nastěhoval její přítel, který s Tondou nedokázal vyjít. Zdravotní stav babičky se zhoršil, nakonec zemřela. Přítel babičky z bytu vytvořil skládku odpadků a Tondu nakonec našli na podnět sousedů pracovníci Charity. Tonda pak musel pobýt v psychiatrické léčebně, aby vyčistili byt, jenže ani „velký úklid" situaci neřešil, protože o Tondu neměl kdo pečovat po návratu.

Ještě větší starost však pracovníkům dělalo, když po krátkém pobytu v léčebně našli Tondu apatického a s popáleninami od cigaret po těle, které nikdo z personálu nedokázal vysvětlit. Situace dospěla k rychlému řešení. Přes den o Tondu začali pečovat v charitním stacionáři a domovské zázemí mu poskytlo právě vznikající Chráněné bydlení sv. Michaela.

„Dnes Tonda čile komunikuje a nejen pomocí piktogramů. Navazuje vztahy s lidmi, projevuje radost, postará se o sebe ve všech základních potřebách," vypočítává Karel Weishäupel. „Dokonce aktivně tvoří v rámci pracovní terapie nebo arteterapie v našem stacionáři. Nejen Tondův životní příběh mi připomíná, že naše práce má smysl."