Větší platba hotově? Raději ne

Kdo by si nepamatoval mediálně vděčné příběhy o tom, jak příznivec jisté politické strany jí přinesl peněžitý dar v kufříku nebo jak jednomu našemu premiérovi donesl hodný strýc bankovky v igelitce. A konečně nedávno stála platba v hotovosti jistého muže nejprve křeslo předsedy poslanecké sněmovny a později i jeho politickou kariéru vůbec. Vždy se jednalo o veliké částky.

Pozor na výši částky

„Hotově lze sice platit za všechny věci, ale hodnota dané transakce nesmí přesáhnout patnáct tisíc eur, a to podle denního kurzu stanoveného Českou národní bankou. Finanční dary a půjčky obchodním partnerům lze tedy nosit v igelitové tašce pouze v případě, že nepřesáhnou tento limit. A nebo i v případě, že tuto hranici přesáhnou, ale nikdo se o tom nedozví. „Takové osoby se však dopouštějí správního deliktu podle zákona o omezení plateb v hotovosti, za což hrozí postih,“ řekl k tomu Martin Chamr, jednatel pražské právní společnosti Chamr & Partners.

Jinými slovy, kdo chce koupit dům, byt či auto, musí si zřídit účet v bance, pokud nemíní riskovat sankce. To samé platí na druhé straně i pro prodejce.

Zákon o omezení plateb v hotovosti č. 254/2004 Sb. totiž zakazuje platit „na ruku“ víc, než je ekvivalent zmíněných 15 tisíc eur, což je v současné době podle směnného kurzu České národní banky přibližně 375 tisíc korun.

Tento zákon byl reakcí na podivné a často kriminální peněžní operace z devadesátých let.

Tehdy nebylo ojedinělé, že podnikatelé si předávali igelitové tašky plné peněž. Většinou se báli, že ten druhý fakturu nezaplatí nebo nemohli čekat několik dnů, než proběhne bankovní operace.

A tak šlo všechno takříkajíc z ruky do ruky… Platební neschopnost byla v té době jedním z největších problémů české ekonomiky.

Změna návyků

Ale ledacos se změnilo. Zaměstnavatelé už nechtěli jezdit pro peníze na výplaty do banky s pistolí v kapse, potom je vkládat do obálek a vydávat. Vyžadovali, aby si každý zaměstnanec zřídil v bance běžný účet a mzdu mu na něj posílali, což je pochopitelně pro firmu i levnější než práce s hotovostí.

Banky začaly zároveň nabízet lidem platební karty a to byl další významný impuls k rozvoji bezhotovostních plateb. Dodnes se sice v obchodech i v restauracích platí stále a běžně hotově, ale statistiky naznačují jasný trend – nosit s sebou jen malou hotovost a jinak platit vše kartou. Ostatně, například ve Spojených státech amerických je bezhotovostní platební styk rozšířen do té míry, že lidé klidně platí kartou i pětidolarový nákup v samoobsluze. A člověk, který chce zaplatit v hotovosti u benzinových stanic, je přímo bílou vránou.

Stejně smí platit nanejvýš dvacetidolarovou bankovkou, větší hodnoty berou jen málokde.

Ovšem zpět domů. Obchodník sice za připojení k systému platebních karet platí, ale zato získává mnohem širší klientelu, která utratí snadněji víc, než když má vyjmout peníze z peněženky.

V České republice se však některým obchodníkům poplatky za začlenění do systému nechce platit. Požadují, aby je hradil kupující tím, že mu zdraží zboží placené kartou.

Takovým přístupem však přízeň zákazníků získají jen stěží. Majitelé karet platí – podle jejího druhu – za zakoupené zboží nebo služby s několikadenním až několikatýdenním zpožděním, což je pro ně velmi výhodné.

Platba jako důkaz

A bezhotovostní styk má ještě jednu zcela zásadní roli – dá se lehce dokázat.

„Tyto platby jsou výhodné zejména z hlediska důkazní situace v daňovém řízení. Při nich totiž vždy leží důkazní břemeno na daňovém subjektu. A platba provedená prostřednictvím bezhotovostního platebního styku je samozřejmě průkaznější než případný příjmový pokladní doklad na vysokou částku, který například není možné u druhé strany ověřit. Například z důvodu ztráty účetnictví nebo jiného podobného jednání,“ připomíná tento důležitý fakt Martin Chamr.

Každá transakce mezi subjekty (i mimobankovní), jejíž nominální hodnota za jeden den činí více než tisíc eur, tedy i součet několika transakcí v jedné bance nebo na jeden účet, může vést k ohlášení takové operace ministerstvu financí.

Podezřelé transakce pak prověřují orgány činné v trestním řízení, na základě zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

V něm je stanoven docela široký okruh osob, které jsou povinny hlásit takové transakce, i když je otázka, zda se to v praxi děje.
V každém případě byl zákon o omezení plateb v hotovosti přínosem.

Čtěte také:
Kreditní karty: slevy nejsou zadarmo
Chcete si půjčit? Nejprve si vše dobře spočítejte

KAREL SEDLÁČEK