Bezúročný rychlý úvěr nebo úvěr za korunu. Tak lákají své oběti poskytovatelé takzvaných úvěrů před výplatou. Podmínkou je dodržení splatnosti nebo předčasné splacení úvěru.

Ve většině případů však spotřebitel zaplatí za tento úvěr jinou formou. Například za úkony, o nichž dopředu nic netušil. Vynalézavost neseriózních poskytovatelů půjček je přitom nekonečná, stejné jako skrom-nost při zveřejňování informací o sobě, abychom se vyjádřili diplomaticky.

„Ve druhé polovině června jsme prověřovali praktiky třiceti poskytovatelů tzv. rychlých půjček před výplatou. K našemu velkému překvapení však na internetové stránce mělo všechny povinné informace jen pět společností, konkrétně volně dostupné obchodní podmínky a ceníky. U ostat-ních bylo podmínkou odeslání vyplněného formuláře s osobními údaji, zaplacení jednokorunového registračního poplatku či předběžné schválení úvěru,“ vysvětluje David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni.

Násobilku neuplatníte

Informace o podmínkách úvěru a popis situace v případě nesplácení či prodloužení úvěru jsou formulovány mnohdy velice složitě a s řadou náročných matematických výpočtů, jak dokládá i náš příklad v infografice. Údaje jsou navíc zavádějící nebo neúplné. Spotřebitel nemá žádnou naději, aby si spočítal, na kolik ho půjčka vyjde, když splatnost nedodrží. Nebo se u to-ho pořádně zapotí. Ale ani pak nezíská jistotu, že se dopočítal správné sumy. Přímé kontaktní údaje oněch novodobých lichvářů často nelze vůbec najít.

„Tito poskytovatelé lákají spotřebitele na vidinu rych-lé půjčky, za kterou prý není nutné zaplatit ani korunu. A přestože to v ideálním případě může být pravda, v praxi tomu bývá naopak. Cílovou skupinou jsou totiž lidé s nízkými příjmy, kteří každý měsíc před výplatou zažívají perné chvilky, takže se snadno nechají zlákat vidinou bezúročné půjčky,"upozorňuje David Šmejkal.

"Problém nastane ve chvíli, kdy pod tlakem okolností žádají například o prodloužení splatnosti, za což se účtují nemalé poplatky. Ty se po 90 dnech mohou vyšplhat až na stejnou částku, jakou si spotřebitel půjčil. Takže i když si na začátku vzal třeba jen tři tisíce korun, v konečném důsledku může po třech měsících dlužit trojnásobek,“ dodává Šmejkal.

Když spadne klec

Zákon o spotřebitelském úvěru sice chrání spotřebitele alespoň z hlediska maximální výše úroků či pokut, ale z hlediska dalších poplatků spojených s poskytnutím úvěru už nikoli. Jde například o upomínky či další náklady za vymáhání, kdy není přesně specifikováno, kolik výzev dlužník obdrží. Tam mají poskytovatelé volnou ruku.

A toho také plně využívají. Největším rizikem těchto úvěrů je nedodržení stanovených termínů splatnosti byť i o jediný den. Klec vzápětí spadne. Rozhodně se u těchto úvěrů nevyplatí odjet na 14 dnů na dovolenou a pustit věc z hlavy, protože po návratu se člověk nestačí divit.