S manželem vede devětapadesátiletá Ludmila Fůkalová ve Velkých Pavlovicích přes dvacet let rodinné Vinařství Fůkalovi. Je vdaná a má tři dospělé děti. Vinařství má tři hektary vinic se sedmnácti odrůdami vinné révy. Pro zpestření nabídky Fůkalovi ještě nakupují odrůdy Rulandské šedé, Dornfelder a Pálavu od tamního vinaře.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostala?

Po roce 1990 jsme spolu s manželem a synem Oldřichem, který v té době ukončil střední odbornou školu vinařskou ve Valticích, začali při zaměstnání rozšiřovat rodinné vinařství. Jsme rodinné vinařství hospodařící na třech hektarech vinic, rozptýlených po viničních tratích v katastru Velkých Pavlovic. Tradice pěstování a zpracování hroznů se v naší rodině dědí již po několik generací. Manželovi i moji rodiče vlastnili vinice, kde jsme často pomáhali a postupně jsme je převzali do vlastní péče. Přestože se jednalo řádově o 0,2 hektary vinic, díky tomu jsme poznali, co obnáší taková práce ve vinici. S postupem času se začala práce stávat i koníčkem a přinášela výsledky. Vedlo k tomu ovšem značné úsilí a snaha postupného rozšíření výměry vinic, jednak vlastní výsadbou, ale i zakoupením vinic.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Tajemství výroby žádné nemáme. Základem kvalitního vína je již snaha vypěstovat kvalitní, zdravou surovinu. Každý rok je jiný, a ne vždy se to podaří. Snažíme se co nejrychleji při sklizni surovinu zpracovat, ošetřit tak, aby to, co nám příroda a klima ročníku dala, se co nejvíce zachovalo v budoucím víně.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinařka bezvýhradně řídíte?

Pravidlo, kterým se řídíme, by mělo být pro všechny vinaře v podstatě stejné – kvalitní, odpovědná práce ve vinici k získání kvalitní, zdravé suroviny. Důležitá je především čistota a šetrné zpracování ve sklepním hospodářství. Když vinař nic nepokazí, odměnou mu jsou vína, která lidem chutnají.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Víno se v průběhu výroby musí také bezpodmínečně ochutnávat. S manželem rádi popíjíme suché červené a to jakékoliv, nejraději Frankovku či André, které mají úspěchy i na vinařských soutěžích. Tyto odrůdy patří totiž od nepaměti do naší oblasti Velkých Pavlovic. Upřednostňujeme klasické odrůdy jako je Frankovka, Modrý Portugal, André a Svatovavřinecké. Neodmítneme Zweigeltrebe, Merlot či Cabernet Sauvignon.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažila?

Naše nejkrásnější chvíle s vínem zažíváme často při posezeních a degustacích našich vín s přáteli. Odměnou je spokojený zákazník, který se rád vrací. Za nejhorší chvíle považujeme pouze špatné roky, a to neúrodu, choroby či mrazy.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Vinařské úspěchy, tak to je nespočet ocenění z krajských, oblastních a celostátních výstav vín za celé dvacetileté období. Naším úspěchem je hlavně spokojený zákazník a prodané víno.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastánkyní moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Jsme spíše zastánci tradiční výroby, moderní technologii se nebráníme a uplatňujeme ji. Červená vína vyrábíme spíš klasiky – tradičně suché s příjemnou harmonickou kyselinkou. U bílých vín uplatňujeme moderní technologii se snahou vyrobit líbivá vína se zbytkovým cukrem, jak si zákazník přeje. Vzhledem k výměře našeho vinařství se snažíme o co nejvíce odrůd. Z těch novějších pěstujeme Merlot, Dornfelder, Chardonay, Aurelius, Pálava, Rulandské šedé či Rulandské bílé.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Vážíme si všech poctivých vinařů a obzvlášť drobných malých vinařů, se kterými se rádi setkáváme. Vážíme si velmi profesora Viléma Krause za vše, co udělal pro Velké Pavlovice a okolí.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

V dohledné době převezme vinařství syn, který je od prvopočátku aktivně zapojený.