Tankování vodíku do auta v praxi si zkouší už pár měsíců zájemci v Ostravě. Stanici zprovoznila akciová společnost Vítkovice a je první veřejnou u nás. Osobní vozidlo naplní obsluha za zaváděcí cenu 2500 korun nebo sto eur bez ohledu na objem nádrže. „Většinou jsou lidé překvapení, že natlakování dvou třetin vodíkové nádrže trvá jen pár minut. Zbytek pak desítky minut, ale skoro nikdo nejezdí na doraz, takže těch pár minut na doplnění mu stačí,“ popsal Deníku předseda představenstva společnosti Rodan Broskevič.

Plnička může zatím denně obsloužit jen zhruba deset aut s palivovými články. Při „tankování“ plynu jsou totiž řidiči omezení plnicím výkonem. „Kapacita se dá navýšit až na čtyřicet aut,“ podotkl Broskevič.

Podle něj si v ostravské stanici na nezájem řidičů nestěžují. Přestože v českém Centrálním registru vozidel bylo v době psaní článku evidováno pouze jedenáct vozidel poháněných vodíkem, většina v Praze. „Vodíkových aut přibývá nejen v Česku. Z Polska nebo Slovenska je to do Ostravy kousek, vzhledem k dojezdu až sedm set kilometrů u vodíkových aut,“ zmínil Broskevič.

Vodíková mapa

Podle informací Centra dopravního výzkumu (CDV) bylo do konce letošního roku plánováno dokončení dalších dvou veřejných plnicích stanic, v Praze a u Litvínova. V příštím roce pak šesti. „To, jestli se dočkáme zvýšení tempa, bude záviset hlavně na podobě schváleného Nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Myslím, že jasno bude v prvním čtvrtletí příštího roku,“ uvedl vedoucí Oblasti vodíkových technologií CDV Bronislav Vahalík. Centrum minulý měsíc představilo i Vodíkovou mapu, která sleduje aktuální vodíkovou infrastrukturu.

Evropský parlament nedávno odklepl záměr výrazně navýšit infrastrukturní cíle pro vodíkovou dopravu. I české ministerstvo dopravy podporuje vodíkové technologie, projektů však není dokončených mnoho, jak upozornil pověřenec ministra dopravy pro čistou mobilitu Jan Bezděkovský.

V praxi se situace liší u nákladní a osobní dopravy. Podle Bezděkovského plán mít v roce 2030 v Česku osmdesát plnicích stanic a na silnicích až padesát tisíc osobních aut na vodík není při současném vývoji trhu reálný. Podobně mluví další experti. „Osobně očekávám významný nástup osobní dopravy později než v roce 2030. V tuhle chvíli se nákladní a autobusová doprava jeví reálněji,“ komentoval Vahalík z Centra dopravního výzkumu.

Palivové články versus baterie

Automobilový průmysl podle statistik nyní sází na elektromobilitu. Agentura Bloomberg nedávno sdělila, že společnost Shell v Británii tiše uzavřela dvě vodíkové čerpací stanice. Rozhodnutí giganta má odrážet nárůst používání elektrických vozů, přičemž hlavní výrobci automobilů podle agentury investují zdroje do nových modelů se stále lepšími bateriemi. „Přestože se vodíková vozidla plní rychleji, existuje jen málo míst, kde to lze udělat. A ceny zůstávají vysoké. Automobilky prodaly loni asi šestnáct tisíc vozů na vodíkový pohon, ve srovnání s asi 4,6 miliony elektromobilů,“ předložil Bloomberg výsledky výzkumu.

V současnosti je mizerná i nabídka sériově vyráběných osobních aut s vodíkovými palivovými články. V Česku lze spočítat modely na prstech jedné ruky.

Podle Broskeviče však nejde o závod s rozšířenějšími elektromobily. „Vodíkové auto má také elektromotor a malou baterii, navíc pak palivový článek. Oba typy budou určitě existovat vedle sebe, stejně jako auta na benzín a naftu nebo LPG a CNG. Bude to vždy na potřebě a rozhodnutí provozovatele, co se mu víc vyplatí a třeba i logisticky lépe zapadne do plánovaného nájezdu,“ míní.

Budoucnost však odborníci vidí různě. Podle studie zveřejněné časopisem Nature z výrobního procesu stlačeného vodíku vyplývá, že energetická náročnost se nemůže vyplatit v porovnání s nabíjením baterií elektromobilů přímo z elektrické sítě. Z druhého tábora zní, že technologie se rychle vyvíjí.