Ministerstvo financí (MF) chce jednak zvýšit sazby pro samotné provozovatele (viz tabulka), ale poprvé také „udeří“ přímo na lidi. Z výher nad 100 tisíc korun se má platit daň 15 procent. Částečně by šlo o ihned strženou srážkovou daň, částečně o daň z příjmů placenou za celý rok hráčem. 

Stát si od toho slibuje vyšší příjem do rozpočtu a obecně boj s hazardem, naopak firmy legálně provozující hazard se obávají růstu černého trhu, a protože se zdaní přímo výhry, hráči podle nich začnou zbytečně riskovat ve snaze „vydělat si“ i na daň. Nějaký druh hazardu si přitom u nás zkusí až 60 procent dospělé populace. 

Bod pro nelegální herny?

Infografika„Zdanění výherců považujeme skutečně za velmi špatný nápad, na kterém prodělají všichni – hráči, stát i legální provozovatelé. Účast na hazardních hrách je ze statistického hlediska v dlouhodobém horizontu prakticky pro každého hráče ztrátová. Prostřednictvím zdanění výher bude stát de facto požadovat po hráči daň z této ztráty, což považujeme za neetické,“ říká Jan Řehola, šéf Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH) , který sdružuje 32 největších firem podnikajících v oboru. 

Zjednodušeně: pokud člověk jeden den v ruletě prohraje sto tisíc, druhý den se vrátí a sto tisíc se štěstěnou vyhraje, jeho výsledný účet bude minus 15 tisíc na zaplacené dani. Podle Řeholy pak bude příklon k nelegálním hernám logický. 

S tím ale ministerstvo financí nesouhlasí. „Hranice na zdanění příjmů z hazardních her byla stanovena na 100 tisíc korun s vědomím, že sázející si hraním zpravidla nevydělávají. Reálně tak daň nedopadne na „drobné sázkaře,“ říká Šárka Šmolíková, z tiskového oddělení MF. „Celní správa je v boji s nelegálním hazardem velmi úspěšná, proto se neobáváme přechodu k nelegálním provozovatelům,“ dodává.

Výnos s otazníkem

Spočítat přesný počet výherců nad sto tisíc je poměrně složité. Například Sazka v loňském roce evidovala 1884 výherců s částkou přesahující sto tisíc korun. Ministerstvo financí do návrhu zákona uvedlo, že po zvýšení sazeb očekává inkaso „stovek milionů až 3,6 miliardy korun“. 

Po poslední změně zákona v roce 2017 ale zatím celkový výnos z hazardu klesl o čtvrtinu. Nižší je výnos z technických her či tomboly (viz tabulka). Zástupci IPRH proto ve výsledku věští nulu, čí spíše minusový daňový výnos, protože hráči utečou na nelegální trh či k zahraničním firmám.

Všichni, ale s licencí

Přitom poslední změna zákona se prováděla hlavně ve snaze hazard maximálně legalizovat a zdanit. „Jedním z cílů bylo omezit nelegální hazard a sázení na internetu. Když se ale podíváte na počet oficiálních povolení vydaných MF, tak za tu dobu byla jen dvě – obě pro pokerní hry. Lze tak předpokládat, že k zásadnímu omezení černého trhu na internetu nedošlo,“ říká Martin Lyčka, právník, který se hazardem zabývá v Londýně v rámci mezinárodní společnosti GVC Holding. 

„V posledních letech měly legitimní zahraniční společnosti zájem o udělení licence, ale podmínky jsou v Česku administrativně složité, a společnosti tak přestávají mít o podnikání v ČR zájem a jejich stránky zůstávají vypnuté,“ doplňuje Lyčka, který v tuzemsku patří mezi zakládající členy České asociace internetového hraní. 

Pokud se podle něj nastaví přísné, ale reálné podmínky, hazardní trh lze úspěšně regulovat. „Příkladem dobré praxe je Dánsko či Španělsko. V Dánsku se hazardní zákon měnil v roce 2011 a od té doby tam objem sázek na černém trhu klesl o 90 procent. Zákon je poměrně přísný, ale Dánové při jeho tvorbě přizvali do diskuse i společnosti z herního průmyslu a společně našli kompromis,“ říká Lyčka. 

V Česku loni lidé prosázeli podle dat Generálního finančního ředitelství 249,5 miliardy korun. Vyplaceno bylo 218,2 miliardy korun. Nejvíce připadá na technické hry (prosázeno 144,5 miliardy korun). Klesá ale podíl kamenných heren (101 mililard korun) a roste podíl internetu (43,3 miliardy korun). V kurzových sázkách objem sázek dosáhl 69,5 miliardy korun.