V příštích pětadvaceti letech se plánuje vybudovat více než 600 jaderných reaktorů, zejména na Středním východě a v Asii. Země jako Turecko a Saúdská Arábie pokračují s rychlým rozvojem svých jaderných programů. Čína plánuje do deseti let dorovnat počet instalovaných reaktorů s počtem reaktorů ve Francii a po Spojených státech se tak do roku 2025 stane druhým největším výrobcem jaderné energie na světě.

„I v České republice se uvažuje o dostavbě jaderných bloků, respektive dostavba jádra je obsažena ve vybraných scénářích aktualizované státní energetické koncepce. Kdo však bude dostavbu jaderných zdrojů financovat a jak není jasné. Skupina ČEZ, stát, zahraniční investor?“ klade si otázku Dean Brabec, řídicí partner Arthur D. Little pro střední a východní Evropu.
„Dostavba jaderných bloků s sebou nese riziko výrazného prodražení, což může značně ovlivnit ekonomickou životaschopnost této investice. Jak ukazuje nová studie Arthur D. Little, překročení nákladů dosáhlo ve vybraných příkladech jaderných programů v zahraničí od 22 do 316 procent. Otevřenou otázkou také zůstává návratnost a konkurenceschopnost investice. Náklady na výrobu 1 megawatthodiny solární energie dosahují již úrovně 30 eur. Náklady na výrobu z jádra budou výrazně vyšší, pravděpodobně mezi 80 a 140 eury na jednu megawatthodinu,“ dodává Dean Brabec. Jakou cestu zvolit?

„Česká republika je na rozdíl od řady jiných zemí připravena výstavbu jaderné elektrárny velice dobře zvládnout. Existuje zde totiž tradice a hluboká znalost jaderné energetiky, všech technických a netechnických prvků a jejich závislostí, která je klíčová k tomu, aby bylo zmírněno riziko zpoždění a prodražení výstavby,“ vysvětluje Brabec.
Závěry studie ukazují, že k prodražení výstavby vedlo například nedostatečné strategické a provozní plánování ze strany vlastníka, neefektivní projektové řízení nebo nedostatečná kvalifikace personálu.
