Jak zvládnu platit nájem? Najdu si i ve svém věku novou práci? Nejvíce lidi při ztrátě zaměstnání pohltí obavy z budoucnosti. Stres nastupuje u většiny velkých životních změn, je ale důležité si uvědomit, že o práci přijde alespoň jednou za život většina z nás. Lidé často nesou ztrátu zaměstnání hůř než nedobrovolný konec nějakého vztahu či rozvod. Důležité je si výpověď nebrat osobně. Takové myšlenky nás mohou dohnat k sebelítosti a představám, že všichni jsou proti nám, a to při hledání nové práce nepomůže.

„Dostat výpověď není nic příjemného. Ze své praxe to vím. Na to, jak ztrátu práce poneseme má podíl několik faktorů. Prvním je samozřejmě věk, dále například úroveň vzdělání, praxe, dosavadní pracovní historie, lokalita, rodinná a finanční situace. Zprávy z trhu práce jsou zatím až překvapivě pozitivní. Udávaná míra nezaměstnanosti se dramaticky nezvýšila. Obávám se však, že realitu poznáme spíše až v druhé polovině podzimu. Pořád jsou však nůžky mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu poměrně rozevřené a v mnoha odvětvích je velmi dobrá šance najít si rychle zaměstnání nové,“ říká psycholog Tomáš Prajzler ze Servisu vztahů, který patří pod obecně prospěšnou organizaci Women for Women. 

Starší mohou nést výpověď hůř

Osoby ve zralejším věku může ztráta zaměstnání existenciálně znejistět a dohnat k černým myšlenkám: stárnutí, nepotřebnost, sebedestruktivní myšlenky, nebo že novou práci již neseženou. Krajně náročné může být vyrovnat se se ztrátou práce v situaci, kdy člověk třeba 20-30 let pracoval pro jednoho zaměstnavatele.

Mladší člověk při zvládání podobné situace může těžit nejen z menšího množství závazků, ale také z toho, že v jeho věkové skupině jsou častější změny zaměstnání jevem poměrně běžným a on sám tak nemusí takovou situaci vnímat jako něco extrémně zásadního. „Dovedu si však představit i opačnou situaci. V 45-55 letech můžeme mít splacenou hypotéku, odrostlé děti a zároveň být profesně na vrcholu sil. Pokud se takový člověk nedobrovolně octne na trhu práce, může být v mnohem komfortnější situaci než živitel mladé rodiny zatížené hypotékou na byt,“ upřesňuje Tomáš Prajzler.

Podle něj se se ztrátou zaměstnání lépe vyrovnávají ženy, na které se často neklade ve vztahu ke kariéře tak velký tlak jako na muže. „Vše je samozřejmě ale individuální. Svobodným matkám (i otcům) bych doporučil jednu radu. Jestliže se potenciální zaměstnavatel při pohovorech ptá na rodinnou situaci, pak na takové otázky nemusejí odpovídat. Naopak se mohou bránit upozorněním na jejich diskriminační charakter. Velké firmy mají často vlastního ombudsmana, kterého je možné kontaktovat. Stejně tak je možné obrátit se v takové situaci na někoho, kdo je v hierarchii HR oddělení výš než osoba, která nás diskriminuje. Už poměrně tvrdou metodou, která vám nejspíš novou práci nezajistí, ale v obzvlášť křiklavých případech diskriminace bych se ji nebál využít, je možnost obrátit se na soud.“ vysvětluje Prajzler.

Kdo je nejvíc ohrožený?

Z makroekonomických lze vyčíst, že v ynějších pandemických časech přišli o práci hlavně agenturní pracovníci nebo lidé pracující na dohody. „V oborech, které byly zasaženy nejvíce - cestovní ruch, gastronomie, pořádání hromadných akcí -  se většinou propouštělo stylem  “padni komu padni”. V průmyslové výrobě šli první na řadu právě agenturní zaměstnanci a lidé pracující na dohody, případně ti, kteří by dost možná byli propuštěni i za normální situace,” míní Tomáš Prajzler.

Pokud přijdete o práci, není čas na dlouhé litování. Je důležité začít hledat příležitost na všech možných platformách, umístit svůj životopis do různých databází, zkusit profesionální sociální sítě, ptát se známých. A rozhodně buďte aktivní a vytipujte si své „vysněné“ firmy a pošlete jim své CV.

Výzkumy ukazují, že nejrychleji si nové místo najdou ti, kteří se hledání nové práce věnují alespoň 6 hodin denně. Důležité je nevzdávat se, když na zaslané životopisy nikdo neodpoví a nenechat se při prvních neúspěšných pohovorech odradit.