Časopis dTest otiskl v říjnu 2009 článek s názvem „Opravdu víte, co pijete?“, který srovnával 18 značek balených neperlivých vod, a to vod kojeneckých, přírodních, minerálních i stolních. Testoval u nich obsah mikroorganismů a žádoucích i nežádoucích látek.

U článku byla i tabulka srovnávající hodnoty naměřené Státním zdravotním ústavem. V ní redakce označila dvě cizorodé organické látky nalezené v Aquile červeně. Navíc relativně vysoký obsah sodíku v produktu KVM označila černou šipkou. A právě tato drobná značka se stala jádrem sporu.

KVM totiž argumentovaly, že Aquila obsahem sodíku nepřekročila zákonnou normu. Pouze se k ní výrazně přiblížila. Ústavní soud to však nepřesvědčilo. Ochrana spotřebitele jako slabší strany podle něj vyžaduje v případě test výrobků jiná kritéria, než je tomu v případě reklamy. „Text neměl za primární cíl očernit výrobky a nevybočil z přípustných mezí přiměřené kritiky,“ uvedl soudní zpravodaj Ludvík David.

Ředitel dTestu Martin Černý rozhodnutí „soudu o černý trojúhelníček“ přivítal. „Produkt se pyšnil tvrzením „jen 0,002 procent sodíku“, které v zákaznících vyvolává určité očekávání, a přitom měl z testovaných produktů druhý nejvyšší obsah sodíku,“ zdůvodnil Černý postup redakce.

Karlovarské minerální vody s rozhodnutím nesouhlasí. „V daném případě byly odborné výsledky testů interpretovány zavádějícím způsobem tak, aby zaujaly laické publikum,“ uvedl generální ředitel KMV Alessandro Pasquale. Podle něj nechtěl dTest chránit spotřebitele, nýbrž přilákat čtenáře a získat publicitu. Výrobce proto případ postoupí Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.