Rychlý výjezd k zásahům i zázemí pro výuku mladých adeptů. To od začátku tohoto roku umožňuje vracovským hasičům zcela nová moderní zbrojnice s kompletním vybavením a zázemím.

Tamní vedení města ji postavilo z evropských dotací za více než dvacet milionů korun. Z toho město zaplatilo kolem tří milionů. „V ceně je nejen výstavba nové zbrojnice, ale i výkup pozemků,“ upřesnil starosta města Jaromír Repík.

Podle něj už vracovští hasiči nové zázemí potřebovali. „Původní hasičská zbrojnice byla dlouhodobě nevyhovující. Nevešla se do ní ani auta. Našli jsme proto náhradní prostory v areálu Veřejně prospěšných služeb, ale to bylo jen dočasné řešení,“ vysvětlil Repík důvod stavby nové zbrojnice.

Vyjíždí do sedmi minut

Moderní budova ve Vypálené ulici, v klasické červené a šedé barvě s velkým nápisem hasiči, svítí novotou. A zbrojnice odpovídá moderním požadavkům.

Z garáže v přízemí teď bez problémů vyjíždí k zásahům dvě auta. Cisternová CAS TATRA 815 a dodávka Wolksvagen pro přepravu osob. K dispozici je sušárna hadic, pánské i dámské šatny se sprchami a sociálním zázemím, sklad materiálu, dílna i kancelář.

Evropské fondy zlepšují záchranný systém

V patře je velká zasedací místnost. Chodby zdobí historické fotografie, ale i ty, které dokazují současné úspěchy ze soutěží. Doplňuje je úctyhodná řada vítězných pohárů.

Především se ale podle starosty města zkrátila doba k výjezdům. „Dříve to měli komplikované. Dobrovolní hasiči z Vracova patří pod Integrovaný záchranný systém Jihomoravského kraje a ročně vyjíždí ke zhruba třiceti zásahům. Navíc se podílí na výchově mládeže i spolupořádání společenských akcí ve městě,“ řekl Repík.

Podívejte se Mapu projektů EU.

Komunikace mezi dobrovolnými hasiči a městem je podle něj na výborné úrovni. Mimo jejich vlastní práci totiž pomáhají i s organizací dopravy při folklorních akcích, věnují se mládeži a účastní se řady hasičských soutěží, dětí i dospělých.

„Bylo nám proto líto, že nemají ke své činnosti adekvátní prostory. To proto jsme se zhostili projektu nové zbrojnice, vykoupili jsme pozemky na její stavbu a podali žádost o dotaci z evropských fondů,“ doplnil starosta. K tréninkům mají vracovští „dobráci“ k dispozici i městský stadion.

Od získání stavebního povolení a potřebných milionů šlo už pak prý všechno rychle. Stavební dělníci začali s prvními pracemi předloni v září a o rok později už předávali stavbu městu a hasičům k užívání. „Vysoutěžená stavební firma odvedla slušnou práci v krátkém termínu. Tak, jak jsme si představovali,“ ocenil starosta investice financované z fondů EU.

S mladými to hasiči umí

Ve městě s necelými pěti tisíci obyvateli čítá jednotka dobrovolných hasičů na osmdesát členů a z toho je dobrá polovina mladých adeptů od šesti do osmnácti let.

Administrativu, činnost sboru i výchovu hasičské mládeže má ve Vracově na starosti Michal Plášek. Civilním povoláním truhlář dnes dělá starostu sboru a věnuje mu veškerý volný čas.

„K hasičům jsem se původně přidal díky synovi. Ten už jako malý kluk nadšeně navštěvoval hasičský kroužek a já jsem ho doprovázel. Brzy jsem té hasičské partě propadl i já,“ přiblížil. A jak sám říká, zálibu sdílí celá rodina. Hasiči jsou oba synové, a dokonce i manželka.

Kromě toho, že je Plášek aktivním členem výjezdové jednotky, se nejraději věnuje právě mladým nadšencům. „Kroužky jsou hojně navštěvované, děcka to baví. Trénujeme, školíme a účastníme se s nimi i soutěží,“ říká hasičský starosta a trenér.

Velký úspěch si na své konto připsali hasičští dorostenci, když nedávno vyhráli okresní kolo hasičské soutěže. Na čtyřicet dětí je rozděleno do tří věkových kategorií od šesti do osmnácti let. Po stadionu běhají s požárními stříkačkami a učí se i požární prevenci.

„To má i druhotný účinek v každodenním životě. Stává se, že děti poučí i své rodinné příslušníky, tím se snižuje pravděpodobnost nebezpečných situací a požárů,“ myslí si. Na své kolegy hasiče nedá dopustit. „Jsou disciplinovaní, a hlavně je to skvělá parta kamarádů,“ říká a dodává: „Když pak zasahujeme v terénu, víme, že se na sebe můžeme navzájem spolehnout, důvěřujeme si. Jinak bychom to ani dělat nemohli.“

Hasiči Vracov - infografika

Velitel výjezdové jednotky dobrovolných hasičů: Vyjíždíme rádi, ale ještě raději jsme, když se lidem nic nestane

Služební telefon hasiči nikdy nevypínají. Když zazvoní, jsou hned na nohou. Stejně tak Stanislav Čabla, velitel jednotky vracovských dobrovolných hasičů. Jejich zázemí zlepšily invetice z unijních fondů.

Stanislav Čabla, velitel jednotky vracovských hasičůJak se vám vstává, když v noci zazvoní poplach? Zaspal jste ho někdy?
To ani náhodou, je to automat. Nepřemýšlíte o tom. V podstatě jsme vždycky připravení tak, abychom jen skočili do kalhot a byli co nejdřív ve zbrojnici. Máme to naučené. Vyjíždíme do sedmi minut od zazvonění telefonu.

Podle SMS zprávy z centrály už přesně víme, kdo v jakém voze jede a kam.Většina výjezdů je právě v noci, když lidé spí a nesledují své okolí. Přes den vznikajícímu požáru třeba zabrání, ale v noci o něm neví. Buď si ho všimne náhodný řidič nebo chodec, nebo se lidé probudí, když už je zle.

Kolik je vás v jednotce aktivních hasičů?
Ve výjezdové jednotce je nás patnáct. Samí muži, protože pro ženy je tato práce fyzicky náročná. Máme tři velitele družstev, jednoho technika a šest strojníků. Ti zodpovídají za přípravu techniky a její funkčnost tak, aby rychlost zásahu proběhla v co nejkratším čase.

Kolik váží výstroj hasiče?
Komplet asi pětadvacet kilo. Je to pro fyzicky zdatné jedince. Proto jsou všichni hasiči i sportovci a nekuřáci. Na takovou zátěž a pohyb v extrémních podmínkách musí být dobře trénovaní. Proto většina z nás dělá ještě nějaký sport. Někteří hrají fotbal, jiní chodí do posilovny a máme i vlastní tréninky.

Například kurz dýchací techniky musí absolvovat každý hasič. Ten probíhá v plné výstroji s přilbou na hlavě. Taháme hadice do věže a dýcháme přitom stlačený vzduch. To každý hned zjistí, jak na tom je s kondicí. Jedenkrát za čtvrt roku si také musíme povinně takzvaně oddýchat flašku se stlačeným vzduchem.

Kdy vám bylo nejhůř? Který zásah byl nejnáročnější?
Obecně je těžké jezdit k nehodám a zachraňovat raněné, myslím po lidské stránce, ani ne tak fyzické. Nebo když je v potížích někdo známý, z města. Ale snad nejtěžší zásah jsme prožili, když před pár lety hořel les u Bzence. Byl to rozsáhlý požár, při němž hořely i kořeny a kmeny stromů. Tehdy se tam vystřídalo na patnáct set hasičů.

Na místo jsme tehdy přijeli první a nakonec jsme tam zůstali sedmnáct hodin, trvalo to tři dny. Tam jsme si sáhli všichni na dno sil. Na druhou stranu se tam projevily silné vlastnosti lidí. Například to, že se můžete spolehnout na parťáka, který vás nenechá ve štychu. Že jsme silná a spolehlivá parta lidí.

Co bylo nejtěžší? Měli jste strach?
Spíš respekt. Strach jsem měl spíš o své lidi. Aby neuvízli v ohni, nevydýchali si přístroj, aby nezůstali sami v nebezpečné situaci. Jsme zvyklí chodit minimálně ve dvou, ale jsou situace, kdy se může stát cokoliv. Bylo to i psychicky náročné. Tehdy za námi přijel i starosta a staral se o nás, snad jako jediný. Přivezl nám jídlo, pití, ptal se, jestli něco nepotřebujeme. Toho si vážíme.

Jsou i světlé chvíle v životě hasičů?
Při zásahu jich moc není. Možná snad, když právě při požáru lesa v Bzenci jsme zachránili srnu. Vzali jsme ji s sebou do bezpečí a pak si pro ni přijeli myslivci.

Mimo zásahy si cením toho, že jsme i v běžném životě výborná parta kamarádů. Slavíme spolu narozeniny, scházíme se s rodinami. Když jsme slavnostně otevírali novou zbrojnici uspořádali jsme i moravskou zabijačku.

Proč dobrovolně podstupujete ta rizika, co vás přitom drží?
Nevím, snad nás naplňuje pomáhat lidem, ale to pochopí asi jenom hasič. Když se dlouho nic neděje, cítíme se trochu nepotřební. Když pak ale jedeme třeba k nehodě, jsme zase rádi, když se nikomu nic vážného nestalo.

100 000 projektů pro lepší Česko