„Česká republika zaspala mnoho let v přípravě na sucho. Více než sto let jsme vodu odváděli z České republiky, stovky hektarů jsme meliorovali. Povodně 
a sucho jsou ale dvě strany téže mince," varoval na setkání vodohospodářů ke Světovému dni vody ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Vědci upozorňují, že vysycháním je ohroženo 31,3 procenta rozlohy státu. „Obecně můžeme říci, že největší riziko hrozí na jižní Moravě, v České tabuli a Podkrušnohoří (tj. v oblastech srážkově nepříznivých), ale například i v podhůří Beskyd nebo na části Českomoravské vrchoviny," napsal kolektiv autorů ve specializovaném časopise VTEI.

Z těchto údajů je zřejmé, že Česko bude muset nastolit opačný trend a místo aby vodu odvádělo pryč, se ji snažit co nejvíce v krajině udržet. 
K tomu by měly pomoci čtyři nové přehrady, s nimiž počítá v únoru vládou schválený materiál o zmírnění následků sucha a nedostatku vody
v příštích desetiletích. „Je třeba zdůraznit, že nejde 
o klasické přehrady, ale o malé vodní nádrže, takže jejich rozsah a velikost dosahuje velikosti středně velkého rybníka," uvedl tehdy ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Nové vodní nádrže

Tyto vodní nádrže by tedy mohly vzniknout v Pěčíně na Královéhradecku, Vlachovicích na Zlínsku a v Senomatech a Šanově ve středních Čechách. Jurečka přitom uvedl, že třeba nádrž v Senomatech by zabírala 25,6 hektaru, v Šanově 22,2 hektaru. Ve srovnání třeba s Máchovým jezerem, které se rozkládá na 280 hektarech, se jedná 
v podstatě o brouzdaliště. Je ale potřeba doplnit, že příprava nádrží spočívá zatím jen ve vypracování odborných studií a investičních záměrů. Teprve potom se bude rozhodovat, jestli práce na nich budou pokračovat.

Vodní nádrže by měly být 
v místech, která patří mezi oblasti nejvíce postižené suchem. Podle ministerstva zemědělství pomohou obyvatelům i krajině čelit dlouhodobějšímu nedostatku vody 
a vyrovnat hydrologické výkyvy. Přehrady by navíc nevznikly během pár příštích let. Jenom příprava stavby může trvat 20 let.

Podle předsedy Svazu vodního hospodářství Petra Kubaly ale sucho nevyřešíme výstavbou čtyř nádrží, nehledě na vzrušenou debatu, která zamýšlené projekty provází. „Zejména z regionu je cítit odpor, a to nemluvím o ochráncích přírody a ministerstvu životního prostředí," doplnil Kubala.

Jak naznačil, výstavba nových nádrží se příliš nezamlouvá ekologům. Podle nich jsou totiž tato opatření zbytečně drahá a navíc neřeší příčiny, ale až následky budoucích potíží a k tomu ještě poničí krajinu. „Uvedený důvod priority přehrad, že vybudovat vodní nádrž trvá dvacet let, je absurdní. Uskutečnit účinnější (zadrží více vody) ekologičtější a levnější měkká lesnická a zemědělská opatření k ozdravění krajiny je otázkou roku či maximálně několika let," míní mluvčí Hnutí Duha Jan Piňos.

Očekávaný problém

Zahrada pod Špilberkem ukazuje, jak se dají přežít přicházející vedra

Komplex dvou budov velkých jako základní škola malého města. Stavba je však napěchovaná nejmodernější technologií, takže roční energetické náklady nepřijdou na obvyklé statisíce korun, ale na pouhé desetitisíce. To není sci-fi, ale vítěz prvního ročníku soutěže o nejlepší adaptační opatření na změnu klimatu – brněnské poradenské centrum Otevřená zahrada. „To je projekt, který velmi efektivně nakládá s vodními zdroji," vysvětlil jedno z kritérií Jiří Dusík z konzultační společnosti Integra Consulting, která opatření hodnotila.

CO S HORKEM? Pod brněnským hradem Špilberk je jeden z nejoceňovanějších pasivních domů – Otevřená zahrada.

Celkem se do soutěže přihlásilo 29 projektů, ale jen dvacet jich postoupilo do užšího výběru. Právě Otevřenou zahradu, za níž stojí Nadace Partnerství, porota ocenila za nejlepší technologické opatření. Areál využívá obnovitelné zdroje energie, efektivně nakládá s vodními zdroji a zelená střecha zadržuje dešťovou vodu. Kromě energetické úspory pomáhá také ochlazovat a zvlhčovat okolí v době letních veder.

Tepelné ostrovy

Právě letní měsíce v posledních letech ukázaly, že takové opatření bude ve městech čím dál víc k nezaplacení. Vědci z Katedry fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy loni zveřejnili studii, podle níž se do roku 2040 zvedne průměrná teplota v České republice nejméně o jeden Celsiův stupeň a do roku 2060 o 2,5 stupně. Přibude také dní, kdy teplota překročí 30 °C, což pocítí zejména obyvatelé Prahy a právě i Brna, v nichž se budou tvořit takzvané tepelné ostrovy. „Městské oblasti jsou všeobecně teplejší než okolní venkovské oblasti, protože jsou méně porostlé vegetací a více akumulují sluneční teplo," vysvětlil tehdy Petr Holub z aliance Šance pro budovy.

Lze předpokládat, že řada lidí se bude snažit v Otevřené zahradě vedra přečkat. Ostatně tento pasivní dům je opravdu špičkovým projektem a navíc jako vůbec první v Evropě je napojený na světový on-line systém, na němž lidé mohou sledovat aktuální spotřebu energie. Tyto informace zajišťuje přes 70 měřicích přístrojů a několik set čidel. „Po téměř třech letech provozu jim můžeme třeba ukázat, že místo přibližně 150 tisíc korun ročně za plyn na vytápění zaplatíme za rok pouze 30 tisíc včetně chlazení," pochlubil se nedávno ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata.

Taková budova samozřejmě není zadarmo. Výstavba přišla na cca 104 milionů korun, 
a to bez daně z přidané hodnoty. Nutno ovšem podotknout, že z velké části byla financována z evropských zdrojů.

Dotace pomáhaly při stavbě dalších adaptačních opatření, která by měla Česku pomoci vyrovnat se se změnami klimatu. „Překvapilo nás množství projektů, které se do soutěže přihlásily a ekologická šetrnost a promyšlenost některých řešení. Jedná se o první krůčky na dlouhé cestě, ale je dobře, že se tato problematika začíná řešit," míní Dusík.

Oceněné projekty

Budovy byly ale jen jednou z kategorií, které porota oceňovala. Její uznání si vysloužil také zásah České ornitologické společnosti na Vysočině v přírodní rezervaci Rašeliniště Chvojnov. „Ty jsou největšími zásobníky uhlíku na světě. Když vysychají, tak se uhlík dostává do atmosféry," pochvaloval opatření, které v krajině zadržuje vodu a ochlazuje okolní krajinu, Dusík.

Ocenění si vysloužila i práce sedláka a akademika brněnské Mendelovy univerzity Petra Marady. Ten už v roce 2007 změnil zničenou krajinu v Šardicích na Hodonínsku v místo, kde se opět daří rostlinám a živočichům. Zemědělec v místech, kde se zdržovala voda, vytvořil mokřady, lány rozčlenil na pole oddělené biopásy a biokoridory.

„Těmito opatřeními jsme zvýšili půdní úrodnost, snížili ohrožení erozí, v mokřadech čistíme vodu a zvýšili jsme biodiverzitu rostlin a živočichů," přiblížil před časem Marada, který do těchto opatření investoval s přispěním evropských fondů asi 3,3 milionu korun.
Posledním oceněným projektem byla protipovodňová opatření v povodí Moravy, kterých se ujala Koalice pro řeky ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. „Jedná se o soustavu drobných technologických opatření a představují alternativu k velkým stavebním řešením, jako jsou například přehrady," doplnil Dusík.