Zápis v registrech klientských informací, kterým se obecně říká registry dlužníků, může přitom spotřebitelům i podnikatelům výrazně zkomplikovat život. Banky a úvěrové společnosti se prověřováním žadatelů o úvěr chrání před nesplácením půjček. Pokud má žadatel záznam v některém registru dlužníků, jako jsou například BRKI, NRKI nebo SOLUS, komplikuje mu to šanci na získání úvěru nebo hypotéky. Nedávná soudní praxe však ukazuje, že proti zanesení svého jména na seznam dlužníků se nejen spotřebitelé mohou bránit.

Do registru se přitom mohou dostat nejen neplatiči, ale i klienti, kteří své závazky řádně splácejí. Někteří poskytovatelé půjček, leasingů nebo hypoték je používají jako formu nátlaku. Pokud klienti nepřistoupí na zvýšení splátek, hrozí jim zápisem do registru dlužníků.

Leasingové a úvěrové společnosti, banky nebo pojišťovny však často výhrady slabší smluvní strany neslyší. Namísto řádného vyřešení sporné otázky zanesou údaje o domnělém dluhu a tvrzeném neplatiči do seznamu dlužníků a nezaplacené navýšení předají k vymáhání inkasní agentuře.

„Poskytovatel finančního produktu smí zvýšit splátky u leasingové či úvěrové smlouvy nebo u jiné smluvené platby, jen pokud je postup změny dopředu jasně popsán ve smlouvě či v obchodních podmínkách a také dodržen. Taková změna musí být náležitě odůvodněná. Pokud není proces změny dostatečně podložen, můžete zvýšení splátky z pozice slabší smluvní strany rozporovat. O oprávněnosti nové částky pak může rozhodnout jedině soud,“ uvádí Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Sporné pohledávky má řešit soud

Organizace přitom upozorňuje na předběžné opatření, které nedávno potvrdil Městský soud v Praze. Podnikatel se jím domáhal v popsané situaci bezodkladného výmazu záznamu z registru dlužníků. Městský soud mimo jiné uvedl, že k zapisování subjektů do registru je nutné přistupovat rozumně a vzít do úvahy vždy to, že neoprávněný záznam může způsobit velké obtíže.

Podle soudu navíc hrozba či realizace záznamu do registru dlužníků nemá sloužit jako prostředek nátlaku na ty, kteří jsou přesvědčeni, že se po nich chce, aby platili více, než kolik podle práva mají.

„Tato vcelku jednoduchá a logická úvaha se doposud neodrážela v rozhodovací praxi soudů a jsme rádi, že se nám podařilo takový spravedlivý náhled prosadit,“ říká advokát Jindřich Šimberský a dodává: „Platí tak, že sporné pohledávky řeší příslušný soud, a dokud se věc nerozhodne, není silnější subjekt oprávněn vás do registru zanést a takový dluh evidovat, pokud si řádně plníte vše ostatní, čeho se spor netýká.“

Neetické vymáhání

Slabší stranou ve vztahu k úvěrové společnosti může být spotřebitel i podnikatel. „Vymáhání jakýchkoliv částek prostřednictvím soukromých společností, které k tomu nemají zákonné zmocnění, považujeme přinejmenším za neetické,“ podotýká Lukáš Zelený.

Inkasní agentury spoléhají na dennodenní obtěžování dlužníků různými komunikačními kanály, běžně vymáhají spolu s původní částkou také svou „odměnu“. Nejvyšší soud ČR přitom již dříve rozhodl, že náklady vymahačů nelze zahrnout do náhrady škody, takže na ně věřitel nemá nárok.

„Jako spotřebitelská organizace vítáme rozhodnutí soudu ohledně zapisování do registru dlužníků a doufáme, že na něj bude další rozhodovací praxe navazovat,“ komentuje Zelený a dodává: „Každý krok, který směřuje ke kultivaci chování podnikatelů a podnikatelského prostředí, nás těší proto, že z něj těží spotřebitelé.“