Opatření se zatím všude týká většinou jen finančních institucí, kterým centrální banky naznačují, že od nich další peníze nechtějí a kdyby přece jen projevily zájem, mají vědět, že za tuto službu zaplatí. Člověk však nemusí být kovaným ekonomem, aby po vyřčeném „a" neřekl i tušené „b". Totiž že možná není tak daleko doba, kdy tímto způsobem budou postupovat i komerční banky vůči majitelům účtů, čili občanům.

Trpké úsměvy

Budeme tedy my všichni platit bankám za to, že nám milostivě pohlídají úspory? Upřímně, vyloučeno není nic, o to více, že vklady v bankách jsou fakticky prodělečné už i v současnosti. Stačí jen dát na misku vah „výši" nynějších sazeb, byť formálně ještě plusových, a výši poplatků. Malovat čerta na zeď je však v českých podmínkách navzdory popsanému vývoji ve světě zatím asi předčasné.

Ještě před takovými pětadvaceti lety si záporné úrokové sazby nedokázali představit ani renomovaní ekonomičtí odborníci. Ti dnešní, přesněji alespoň jejich část věří, že když budou úroky záporné, lidé i podniky budou více utrácet, čímž podpoří rozvoj ekonomiky i růst inflace. Potud teorie. Praxe zatím žádné kladné výsledky neposkytuje, protože zatím netrvá dostatečně dlouho.

Vypovídající je i další fakt přechod do záporných hodnot může být problémem i pro počítačové systémy bank, protože s něčím podobným dříve nikdo nepočítal.

Jisté je, že o zavedení záporných úrokových sazeb jednala začátkem měsíce i Česká národní banka. Dle jejího vrcholného orgánu bankovní rady zatím doba k podobnému opatření nedozrála, ale informace, které pronikly na veřejnost, naznačují, že dvířka rozhodně nejsou pevně zamčena.

Názory odborníků na oprávněnost či smysl takového kroku se přitom liší. Radomír Jáč, hlavní ekonom společnosti Generali Investments CEE se domnívá, že „centrální banka se při případném využití záporných úroků bude jistě snažit, aby se tento nástroj nepřelil na vklady, jež v tuzemských bankách drží domácnosti". Dodejme, že by tedy v první etapě šlo o obdobný postup, jaký zvolila Evropská centrální banka.

Petr Vlasák, hlavní analytik pardubické společnosti The Golden Investment sice souhlasí, že by se tímto způsobem mohla nastartovat mírná inflace, ovšem záporné úrokové sazby podle něho „narušují ekonomické pořádky. Dříve nebo později se vyšší inflace dostaví stejně."

Naše příloha se dlouhodobě staví na stranu čtenářů (spotřebitelů, občanů, zákazníků bank, vyberte si); položme si proto i otázku, jak mohou běžní lidé reagovat na nynější vývoj a zda vůbec nějak? Tedy zda existuje jiná alternativa dnešního spoření s hořkosladkou příchutí?

Svět, občan, peníze

Jisté je, že na výběr není mnoho možností. Držet peníze v domácím trezoru je sice také cesta, ale člověk přichází o zhodnocení stejně, navíc s rizikem krádeže. Koupit si zlato anebo diamanty je pro většinu populace řešením v rovině astrologie, protože bez peněz jako takových se žít nedá. Do kovů lze sice investovat i menší částky, ale ty zase investora nespasí.

Zůstává i možnost investovat do akcií a podílových fondů, jenže ani vývoj v tomto ohledu není optimistický. Pokles kurzů hlásí jedna burza za druhou, a to už relativně delší dobu. Navíc je to problematika poměrně složitá, doporučuje se využít služeb odborníků ani ty nejsou zadarmo a vůbec nejde o běh na krátkou trať.

Ze všeho nejvíce se tedy asi vyplatí opřít o finanční služby podporované státem, ať už jde o stavební spoření, penzijní připojištění nebo životní pojištění. Naopak státní dluhopisy už takovým bezpečným přístavem nejsou.

Jinak lze jen doufat, že odpovědní politici neztratí zájmy občanů ze zřetele, i když vysoká pravděpodobnost zde bohužel asi není.