Venku je jaro a lidé na topení asi moc nemyslí, zároveň je to ale čas, kdy chodí vyúčtování za energie. Takže na úvod: Kolik budeme letos doplácet za plyn?
Bude to asi lepší, než zákazníci čekali, plynu se spálilo o něco méně. Letos ovšem propad spotřeby neodpovídá vyšší teplotě, která přes zimu byla. Lidé mají rádi komfort a patrně si přitápěli i v teplejší zimě.

Takže platí, že Češi preferují „trenýrkovou teplotu“?
Do jisté míry ano. Obecně s tím, jak šla ekonomika v posledních letech nahoru, klesá zájem šetřit na topení. Lidé si klidně rádi zatopí i na 23 stupňů. Určitě nejsme zvyklí na domovní teploty kolem 19 až 20 stupňů, což je běžné třeba ve Velké Británii nebo Belgii. 

Jak se to odrazí na letošním zúčtování?
Obecně by lidé měli mít ve výsledku díky teplé zimě nižší účty. Ovšem nejde jen o počasí. Průměrné ceny plynu na mezinárodních trzích jsou už třetí rok po sobě relativně nízké a poměrně stabilizované.

Vydrží taková situace? Lidé, kteří uvažují o přechodu na plyn, to většinou odmítnou kvůli obavám, že se ceny plynu budou dál spíše zvyšovat.
Nebál bych se toho. Loni to vypadalo, že ceny plynu porostou, ale zvedly se jen denní ceny plynu, a ty se bezprostředně lidí nedotýkají, protože zákazníci mají ceny s dodavatelem svázány na delší období. A například v posledních dvou měsících šly ceny plynu na mezinárodních trzích zase dolů.

Čím to je?
Na trhu je přebytek plynu. Jedním z důvodů je mimochodem i to, že v Japonsku opět uvedli do provozu část jaderných elektráren, přičemž Japonsko je zároveň jedním z největších dovozců zemního plynu na světě. Takže když Japonci omezili jeho spotřebu, na trhu je ho najednou dost. Není to jediný důvod, proč ceny klesají, ale je jedním, který stojí za zmínku.

To je zajímavý argument pro letošek, ale vydrží ceny i v příštích letech?
Velcí obchodníci v Česku to dělají tak, že část plynu předkupují na více let dopředu a část kupují na základě denních, tzv. spotových cen. Obecně se dá říci, že poptávka po plynu poroste, naštěstí zásob je dostatek, či dokonce přebytek.

Pokud dojde k výkyvům ceny, nebudou razantní. Má se za to, že během tří až pěti let cena možná mírně poroste, ale pak opět klesne. Tento pohyb cen souvisí i s tím, že když je cena plynu takto nízko, investoři málo utrácejí za nová zařízení, do nových tankerů či zkapalňovacích zařízení, a časem začnou chybět kapacity. Cena plynu se pak zvedne, investoři postaví nové kapacity a cena plynu s vyšší nabídkou zase klesne.

Většinu plynu odebíráme z Ruska, něco z Norska a do Evropy se tlačí Američané se svým zkapalněným plynem. Co to znamená pro Česko?
Naprostá většina plynu přichází z Německa, kam doputoval z Ruska. Převážně tedy bereme ruský plyn, který je u nás prodáván různými obchodníky. Když se ale podíváte na Evropu, tak tady se ročně spotřebuje mezi 450 až 500 miliardami kubíků zemního plynu. A Rusové se zatím nikdy nedostali přes 200 miliard kubíků dodaného plynu. Většinou obstarají asi 40 procent spotřeby Evropy. Další plyn pochází z vlastní těžby států EU, dále jde o dovoz severoafrického plynu (Sýrie, Libye) a dováží se i plyn katarský.

Já jsem ale zmínil tu masáž s americkým břidličným plynem. Je to něco, co může Evropu a potažmo Česko „spasit“ a tlačit na nižší ceny plynu?
Je to skutečně velmi významné. Amerika je už dnes schopna exportovat až 100 miliard kubíků plynu a ve chvíli, kdyby opustila svoje kontrakty pro Japonsko, Koreu a Čínu, může tento zemní plyn prodat do Evropy.

Prostě Spojené státy by byly v současné době schopny saturovat až pětinu dodávek do Evropy a kapacita jejich exportu dále poroste. Že taková možnost dodávek z USA aspoň existuje a jejich cena je konkurenceschopná, způsobuje už nyní tlak na cenu dodávek z Ruska a obecně to tlačí na ceny plynu na burzách. Už zdaleka nejsme v rukách jednoho jediného dovozce.

Jenže zemního plynu není nekonečné množství. Kolik je ho nyní v zásobách?
Nově objevované zásoby zemního plynu rostou rychleji než jeho spotřeba. Podle International Energy Agency (IEA), což je největší autorita v oboru, jsou nyní zásoby plynu na 200 let, i při rostoucí spotřebě. Pro lepší představu: ještě před 20 lety byly objevené zásoby odhadovány na 90 let.

Kde se objevují nová naleziště? 
Velké naleziště ve Středozemním moři oznámil Izrael, dál jsou to Spojené státy a země Jižní Ameriky. Obrovské zásoby zemního plynu jsou v Austrálii a nově objeveny byly obří zásoby na pobřeží Mosambiku. Nesmím zapomenout na Írán, jehož potenciál v zemním plynu je obrovský a Evropou nevyužitý. Významná naleziště zejména břidličného plynu objevuje i Čína.

Zpátky domů. V Česku nyní probíhá snaha státu kotlíkovými dotacemi ozdravit špatné ovzduší a zároveň plynaři poukazují na to, že u nás stále máme asi 300 tisíc nevyužitých přípojek plynu. Jaký je váš realistický odhad, kolik lidí nyní přejde na plyn?
S třetí a už poslední vlnou kotlíkových dotací čekáme, že bychom mohli oživit deset až dvacet procent mrtvých přípojek. Kdyby to bylo 50 tisíc nových odběrných míst, byl by to dobrý výsledek. Lidé si dnes mohou vybírat v prvé řadě mezi plynovým kotlem, tepelným čerpadlem, elektrokotlem, kogenerační jednotkou či kombinovaným vytápěním. Těžko ale dnes odhadnout, k čemu lidé sáhnou, až se v roce 2022 definitivně zakáže topení na pevná paliva v nejstarších kotlích I. a II. třídy.

Čím byste mě přesvědčil, abych přešel na plyn, a ne třeba na tepelné čerpadlo nebo třeba peletky? 
Vedle nízkých pořizovacích nákladů a snadné instalace znamená zemní plyn také vysokou dávku komfortu. Dneska v energetice všichni mluví o dálkových odečtech a dálkovém ovládání spotřeby přes mobilní telefony, ale tohle všechno už plynaři uměli před mnoha roky. Všechny plynové kotle jsou už dávno chytré, můžete je ovládat na dálku, rozdílně vytápět v různých časech různé místnosti. V porovnání s uhlím to znamená, že zahodíte lopatu, ušetříte čas a námahu a namísto uhelny a kotelny získáte nový čistý prostor.

Takže sázka na pohodlí?
Nejenom to. Pevná paliva prostě zatěžují životní prostředí. Ve srovnání s uhlím nejdou z plynu žádné emise síry, plyn má jen pětinu emisí dusíku, polovinu emisí CO₂ a co je hrozně důležité, z plynu nejde polétavý prach, kterých je v Česku obrovským problémem. Polétavý prach přitom u nás produkují hlavně domácí kotle na pevná paliva a výfuky aut.

Třeba když jste zmínil kotle na dřevo a peletky, tak ony sice vypadají ekologicky, protože je to zelená hmota, ale zdravé to není, protože při spalování této hmoty vznikají polétavý prach a karcinogenní benzo(a)pyren. Česko už na to upozorňovala Evropská komise, takže nějaká opatření na sebe určitě nenechají čekat.

Když jsme zmínili ekologický aspekt, v Česku teď vzniká plán i na to, že se plyn bude „ozeleňovat“. Bude v něm bio složka podobně jako třeba v benzínu. Co přesně to znamená?
Celý svět, a Evropu nevyjímaje, se snaží protežovat netradiční zdroje energie tak, abychom byli schopni více a více nahrazovat fosilní paliva. A do tohoto patří i výroba syntetického plynu, tedy biometanu nebo syntetického metanu, který se vyrábí konverzí z energetického vodíku. V našem každodenním životě produkujeme spoustu biologického plynu, hlavně v kalech na čistírnách odpadních vod, pak v zemědělských kalech a rovněž na skládkách. Cílem je tento plyn energeticky vy-užít a nepouštět do vzduchu, protože se jedná o tzv. skleníkové plyny.

Jinak řečeno chcete co nejvíce tohoto plynu spálit.
Ano. Jde o snahu konvertovat bioplyny na metan a ten normálně dostat do našich distribučních sítí a spolu se zemním plynem ho v nějakém poměru spalovat. Očekáváme, že v Česku se můžeme dostat až na hranici deseti procent biometanu v normální síti, podle optimistů to bude dokonce až dvacet procent celkového objemu plynu, který se tu spálí. 

Soutěž
Velká soutěž o rekonstrukce kotelen se přesouvá do své druhé fáze. Deník ve spolupráci s Českým plynárenským svazem dává nyní šanci vyhrát nový iPhone X nebo jedno z 10 předplatných zajímavého magazínu Hobby. Stačí jen do 10. června poslat hlas jednomu z dvaceti originálních nápadů pro přestavbu staré kotelny na zemní plyn. Hlasujte na kotelna.denik.cz.