Zázrak v Jeseníkách. Z trati na odpis vznikla jedna z nejlepších českých lokálek

Následujícího dne brzy ráno projede i první ranní vlak ze Šumperku do Sobotína. S velkými problémy se mu podaří vrátit zpět. Je to na dlouhou dobu poslední, který Podesním projede.

OBRAZEM: Kozí dráha se rozjela. Slavnostní otevření přilákalo stovky zájemců

Následky povodně jsou zdrcující. Za nádražím v Šumperku voda podemele železniční most. V Rapotíně zničí další a kus trati. Největší škody však napáchá v Loučné nad Desnou. Už na rovince před vesnicí proud vody změnil koleje v horskou dráhu. Zastávka v Loučné zmizela ze světa, jeden z nákladních vagonů visí na zbytku náspu, druhý se ocitl v korytě řeky.

Rameno dráhy do Sobotína ale poškozené není prakticky vůbec. Stačí provést jediné: za zničený most v Šumperku vložit výhybku, která by umožnila na trať přejet vlakům ze souběžné dráhy do Uničova, která zůstala provozuschopná. Ministerstvo dopravy a vedení Českých drah to však nedovolí. Stát má totiž s lokálkou jiné plány, které povodeň jen urychlila.

„Trať byla v likvidačním plánu. Měli ji odepsanou ještě před povodní a ta jim k tomu jen nahrála,“ vzpomíná Karel Mičunek, bývalý přednosta stanice Petrov nad Desnou, který se podílel na obnově trati.

Místní šli do akce za záchranu

Plánům politiků a úředníků v Praze se však postavili obyvatelé vesnic v údolí Desné. Do čela zastánců zachování trati se staví tehdejší starosta Rapotína Ondřej Kopp.

„Byl zběhlý v jednáních, byla to jeho parketa. Založil Svazek obcí údolí Desné. Do dění okolo trati zapojil okolní obce a začal uvažovat o tom, že by svazek tu trať privatizoval. Vyžádal si k tomu převedení tratě do majetku svazku a potom i návrat některých vozů. Jezdil do Prahy, dokonce kvůli privatizaci museli udělat ministerskou výjimku,“ popisuje bývalý železničář roli nedávno zesnulého exstarosty.

Věci se daly do pohybu. Stát trať a motoráky svazku obcí nejprve pronajímá, proces privatizace se protáhne na několik let.

Proč chtějí zrušit lokálku? Nechápala to, tak o „rušicích“ natočila film

„Byla to symbolická cena. České dráhy nám ze své flotily předaly nejhorší stroje, které měly. V projektu privatizace byla trať a vozy k ní. Tehdy jsme dostali tři motorové vozy, dva přívěsné, čtvrtý motorák jsme dostali snad za dva roky. Vozový park jsme museli nejprve dát dohromady,“ popisuje Mojmír Havlíček, současný vedoucí výpravčí na Železnici Desná.

Zároveň se rozbíhají práce na obnově trati. 1. března 1998 je firma Stavební obnova železnic zahajuje a už za dva měsíce je obnoven provoz do Sobotína.

Od prosince téhož roku vlaky jezdí do Velkých Losin a 30. května 1999 svezl první vlak v pravidelném provozu cestující až na konečnou v Koutech nad Desnou.

Inkubátor inovací

Železnice Desná se během následujících let stává inkubátorem inovací v drážní dopravě. Cestující se na ní jako první setkali s přenosnými elektronickými pokladnami na výdej jízdenek průvodčím, takzvanými „popkami“, které zde výrobce testoval.

Jako na jedné z prvních tratí v Česku se zde objevily takzvané samovratné výhybky. Umožňují, aby vlak z určitého směru vjel do stanice vždy na předem určenou kolej. Po průjezdu soupravy z protisměru se výhybka automaticky přestaví do původní polohy.

Rušení lokálek: redukce čeká ty, po kterých jezdí méně než 2500 lidí týdně

„Původně musel průvodčí při odjezdu ze stanice z vlaku vystoupit, výhybku ručně přehodit a zamknout. V zimě skákali do sněhu, lidé se podivovali, proč vlak zastavil, sotva se rozjel, a proč průvodčí leze ven, koho jsme přejeli. Samovratné výhybky zjednodušily grafikon, vlaky mohly jezdit rychleji, nemuselo se počítat se zdržením,“ říká Karel Mičunek.

„U nás se novinky zkoušely za provozu. Na tehdejších Českých drahách bylo zavádění novátorských věcí problém. Je to velká organizace, hodně svázaná,“ podotýká Mojmír Havlíček.

„Bylo to vlastenectví“

Jak se podařilo prosadit obnovu trati v podhůří Jeseníků, když vlivní politici a úředníci v Praze měli její osud už narýsovaný?

„Bylo to vlastenectví. Lidé v tomto kraji cítili jako těžkou křivdu, že tu od roku 1904 jezdily vlaky a najednou v Praze řekli, že je tu nebudeme potřebovat. Důležité bylo, že tu žili schopní lidé jako starosta Kopp. Věděl, na které dveře v Praze má zaklepat. Navíc odtud pocházeli i bývalí železničáři, vedoucí zaměstnanci, kteří situaci znali a měli zájem, aby se trať obnovila. Založili nové firmy a hledali pro ně práci,“ popisuje tehdejší konstelaci Karel Mičunek.

Přidává historku, která ilustruje vztah obyvatel Podesní k jejich trati. Jednou kdosi posprejoval nákladní lokomotivu Železnice Desná. Policisté pachatele dopadli, byl to chlapec ze Šumperka. „Poslali ho ke mně, já ho zaměstnal, aby si škodu odpracoval. Říkal, jak dostal vynadáno od babičky. Když přišla řeč na to, že v Šumperku postříkal nějakou lokomotivu, babičky jako by se to netýkalo. Ale když se dozvěděla, že to byla lokomotiva soukromé dráhy, babička mu prý vynadala a řekla, ať už k ní nejezdí,“ zavzpomínal.

ČD jen jako dopravce, trať je „privátní“

Posledním velkou novinkou byla elektrizace trati v úseku Šumperk – Kouty nad Desnou. První vlak poháněný elektřinou do Koutů dojel 22. dubna 2016.

Na Železnici Desná se v červnu téhož roku vrátily České dráhy, tentokrát však „jen“ v pozici dopravce.

Trať a související infrastruktura patří Svazku obcí údolí Desné. Provozovatelem trati je firma Sart. O provoz se stará pět dopravních zaměstnanců, kteří trať řídí z Petrova nad Desnou. Přímo pro Železnici Desná je dále vyčleněna parta sedmi traťových dělníků.

Neekonomické a nelogické. Starosty obcí roztrpčila plánovaná obnova Kozí dráhy

Ani Železnici Desná se nevyhnuly snahy o redukci provozu. Naposledy v letošním roce, kdy chtěl Olomoucký kraj kvůli úsporám seškrtat motoráky do Sobotína, Velkých Losin a několik spojů do Koutů nad Desnou. Nakonec od letošního prosince nevyjedou dva jen páry spojů mezi Šumperkem a Velkými Losinami a dva víkendové páry vlaků do Sobotína.

Jsou to investice a modernizace, které jsou podle zasvěcených konkurenční výhodou Železnice Desná oproti jiným lokálkám. „To, že se trať do Koutů elektrifikovala a vše se spravilo, je záruka, že ji nikdo nezavře. Nainvestovala se do ní spousta peněz i z Evropské unie, nikdo si ji zavřít nedovolí,“ je přesvědčen Mojmír Havlíček.