Česká věda dlouhodobě není schopna dát příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme o potenciál, který by Česko posunul dál. Žena vypadává z akademické či vědecké oblasti v momentě mateřství a pak se jen obtížně vrací. Na situaci dlouhodobě upozorňuje Sociologický ústav Akademie věd. Jedním z řešení jsou školky či dětské skupiny fungující při univerzitách nebo vědeckých pracovištích.

Ženy odpadávají

Ze 47 mapovaných zemí skončila Česká republika podle publikace Evropské komise She Figures 2021 na 44. pozici, tedy čtvrtá od konce, s podílem 26,6 procenta žen mezi výzkumníky. Průměr v Evropské unii přitom činí skoro 34 procent a například v Litvě či Bulharsku pracuje ve vědě srovnatelný počet mužů i žen.

V magisterském studiu přitom na českých školách najdeme více žen než mužů, studentek je kolem šedesáti procent. Na doktorském stupni už je to jen 45 procent, protože v té době už část žen odchází na mateřskou. Přechod ze studií do vědy se pak týká už jen zlomku z nich.

Pro skloubení péče o malé děti a práce neexistují v Česku dobré podmínky
České ženy s rodičovstvím váhají. Pomoci by mohly kratší úvazky

Mladé maminky zůstávají několik let doma s dětmi a návrat do rychle se vyvíjející vědy bývá obtížný, mnohé se již nevrátí nikdy. „Právě přelom mezi ukončením studia a nástupem do vědy je totiž obdobím, kdy se ženy kvůli obtížnému sladění výzkumné práce a případného mateřství vědecké kariéry vzdávají. Další takový moment představuje návrat po rodičovské pauze. I zde mohou pomoci služby péče o děti,“ sdělila Hana Tenglerová z Výzkumného oddělení Gender & sociologie v Sociologickém ústavu Akademie věd.

Za krok správným směrem se dá označit například dětský koutek Zkumavka. Ten se pro děti zaměstnanců Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) otevřel již v lednu 2013. Od té doby se zde prostřídalo téměř 200 rodičů a 280 dětí. Od října 2015 zařízení funguje jako klasická dětská skupina pro děti od dvou let.

Ilustrační foto
Rovnost platů u mužů a žen? Dlouhá cesta ke spravedlnosti

Zkumavku využívá i třiatřicetiletá Jana, která vystudovala obor Klinická analytika právě na VŠCHT. Když byly synovi dva roky, dohodla se v práci na polovičním úvazku a dítě dává do Zkumavky. „Nebýt této služby, musela bych zůstat doma. Takto jsem mohla nastoupit na zdejší oddělení komunikace,“ potvrdila.

Jen dětské skupiny jako podpora nestačí

Stává se stále běžnější praxí, že univerzity nabízejí buď školku, dětskou skupinu nebo dětský koutek. Tyto služby ale obvykle kapacitně nestačí. Navíc školky či dětské skupiny vznikají a fungují díky podpoře z dotací a tento způsob financování není vždy udržitelný, některé proto zanikají.

Jak navíc upozornila Hana Tenglerová ze Sociologického ústavu, univerzitní školky představují jen jeden dílek skládačky. Celkově je podle ní potřeba větší systémové změny. „Do vědeckého prostředí ji mohou přinést mimo jiné i plány genderové rovnosti. Ty jsou od letošního roku povinné pro vědecko-výzkumné instituce, které chtějí získat podporu z programu Horizont Evropa, a od příštího roku se to bude týkat i podpory z tuzemských grantů,“ dodala.