Jde totiž o dvě rozdílné věci. Mario Böhme, tiskový mluvčí pojišťovny Generali, říká: „Tazatelka nemá tak úplně pravdu. Záleží na tom, které pojištění si sjednává. Pojišťovny se totiž při výpočtu výše placeného pojistného za životní pojištění řídí tak zvanými úmrtnostními tabulkami a z nich je zřejmé, že ženy žijí podstatně déle než muži. Pojišťovna jim proto poskytuje déle pojistnou ochranu či z některých životních pojištění vyplácí déle doživotní důchod.“

Stejný názor má i Dagmar Koutská z České pojišťovny. „Čtenářka zřejmě plete dvě věci dohromady, a to životní pojištění a důchodové pojištění. Takže za ČP dodáváme: U životního pojištění s pojistnou částkou na smrt vycházejí naopak vždy lépe ženy. Pravděpodobnost, že v době pojištění zemřou, je v návaznosti na úmrtnostní tabulky nižší než u mužů stejného věku. Jediné pojištění, kde jsou ženy znevýhodněny, je důchodové pojištění, a to ze stejného důvodu. Ženy se dožívají vyššího věku, tím se prodlužuje i doba, po kterou je jim vyplácen důchod. Tady vycházejí lépe muži. Oba druhy pojištění podléhají tzv. úmrtnostním tabulkám, v nichž zohledněn vyšší průměrný věk u žen. Jediné, co můžeme paní doporučit, aby si sjednala životní pojištění s pojistnou částkou na smrt – tam je při dožití pojištění vyplacena částka jednorázově a na měsíčních platbách pojistného oproti mužům ušetří.“

Ředitel obchodu České podnikatelské pojišťovny Jaroslav Besperát slova o rozdílném přístupu k různým pojistným smlouvám upřesňuje příkladem. Třeba při sjednání rizikového životního pojištění (pojištění pro případ smrti, sjednávaných mnohdy s uzavíráním hypoték) žena platí na pojistném méně než muž. Důvodem je, že podle úmrtnostních tabulek žije déle. Jinak je tomu ale při sjednávání důchodového životního pojištění. Tam je tento poměr pochopitelně opačný – je ve prospěch mužů. Proto ženy platí vyšší pojistné.

V roce 2004 byla o rozdílu placení pojistného diskuse dokonce i na mezinárodní úrovni. Vyvolal ji návrh směrnice o zavedení zásady rovného zacházení s ženami a muži – vztahující se i na rovné kalkulování pojistných sazeb za životní pojištění. Tato směrnice byla předložena orgánům Evropské komise, ale pojišťovny v celé Evropské unii se proti této paušalizaci rovnosti okamžitě postavily. „Realizace tohoto návrhu by podstatně ovlivnila situaci na pojistném trhu,“ říká Böhme. „Zavedení univerzálních „unisex“ úmrtnostních tabulek v životním pojištění by mezi oběma pohlavími změnilo zájem o životní pojištění a pojišťovny by na to musely reagovat.“

Tehdy se k této otázce vyjádřila i Česká asociace pojišťoven, která konstatovala, že v kalkulacích nelze nebrat v úvahu rozdíl v délce života muže a ženy. Pokud by se tak stalo, tak by obecně došlo ke zvýšení pojistného za životní pojištění. Pojišťovny by totiž eliminovaly riziko častěji umírajících mužů a déle žijících žen vyšším pojistným pro obě pohlaví. Přijetí zásady jednotného přístupu k obou pohlavím v rámci EU nebo v jednom státě či pouze u jedné pojišťovny by podle Besperáta v konečném důsledku oslabilo pojišťovny sídlící v členských státech EU a posílilo pojišťovny mimo toto seskupení. Klienti si totiž mohou sjednávat pojištění s pojišťovnami, které nejsou členy EU, a zřejmě by tohoto práva využívali. Prostě by šli za levnějším pojistným k těm pojišťovnám, které nikdy o obdobné unifikaci, po které zřejmě volá tazatelka, a o které se jednalo v rámci Evropské unie, neuvažovaly.