V Česku je v současné době 110 velkých a 550 malých soustav centrálního zásobování teplem, na které je napojeno asi 1,7 milionu domácností, tedy zhruba čtyři miliony lidí. Pětapadesát procent těchto tepláren stále vyrábí teplo z uhlí. „To se bude muset změnit. Máme na to asi sedm let,“ uvedla odbornice na dekarbonizaci vytápění a emise metanu z Centra pro dopravu a energetiku Veronika Murzynová.

Důvod je zřejmý. Stát plánuje do roku 2033 konec uhlí v Česku. „Některé teplárny přestaví na částečné využívání biomasy a energeticky využitelném odpadu. Většina ale do roku 2030 přejde na zemní plyn,“ přiblížil ředitel Teplárenského sdružení České republiky Martin Hájek.

Ale právě to se příliš nezamlouvá ekologům. Argumentují tím, že plyn má být jen přechodové palivo a někdy v roce 2050 má být i v teplárenství nahrazen obnovitelnými zdroji, jako jsou třeba biometan, biomasa, tepelná čerpadla a podobně. „Fosilní plyn odvádí pozornost a peníze od přechodu plynárenství na udržitelné a obnovitelné zdroje. Přechází se z uhlí na plyn bez toho, aniž by se zkoumalo, zda je možný přechod rovnou na obnovitelné zdroje,“ vysvětlila Murzynová.

Zdůraznila také geopolitické hledisko a situaci kdy až devadesát procent zemního plynu se do Evropy dováží ze třetích zemí. Šedesát procent z toho plynu přitom pocházelo z Ruska. „Pokud by se nám podařilo ruský plyn nahradit z jiných zemí, většinou mluvíme o Kataru nebo Ázerbájdžánu, je to závislost na nestabilních režimech,“ doplnila.

Hrozí lock-in

Už nyní se ovšem do plynové infrastruktury a nových fosilních zdrojů investují značné peníze. „Hrozí nám lock-in. To znamená, že když bude infrastruktura připravená, společnosti a státy ji budou chtít využívat co nejdéle. Uzavřeme se v technologii, která bude neúměrně dlouho produkovat emise skleníkových plynů. Evropa se přitom zavázala, že do roku 2050 bude klimaticky neutrální,“ řekla Murzynová.

Teplárny ale s přestavbu na jiné zdroje spěchají a má to ekonomický důvod. Vysoké ceny emisních povolenek totiž zdražují výrobu tepla z uhlí. „Hrozí, že cena tepla z uhlí bude dražší než z plynu. Přestože plyn je dražší, emisní náročnost je poloviční,“ upřesnil energetický expert Jiří Gavor.

Například výroba z elektřiny z uhlí má být podle něj ztrátová už v roce 2027, v případě tepláren by to mohlo být podobné.

Odborník si přitom nemyslí, že by bylo možné plynovou fázi přeskočit, jak navrhují ekologové. „Vývoj nelze přeskakovat, přechod bude postupný. Plynové teplárny dožijí, abychom nezpůsobili cenový šok,“ doplnil Gavor.

Transformace vyjde na stovky miliard

Celá transformace má stát asi 250 miliard korun. „V současné době je pro teplárenství připraveno asi 80 miliard korun. Je to závislé na ceně emisní povolenky. Modernizační projekty jsou v současné chvíli za nějakých 77 miliard. Výzvy se budou spouštět na podzim. Do plynu do roku 2030 dáme asi 50 miliard. Ty peníze bychom mohli dát do nových nebo na rekonstrukci stávajících zdrojů na jiné zdroje,“ stojí si za svým Murzynová.

Představitelé tepláren počítají s tím, že později přejdou na bezemisní zdroje. Velkou příležitost vidí například v bioplynu, v jehož produkci je Česko podle ředitele Hájka velmoc. V současné době jej provozovatelé bioplynových stanic využívají pouze k výrobě elektřiny s 38procentní účinností. Pokud by se ovšem bioplyn vyčistil a teplárny by z něho mohly vyrábět teplo, účinnost se zvýší na osmdesát procent.

V budoucnu teplárníci počítají i s tepelnými čerpadly, geotermálními zdroji, využitím tepla z čističek odpadních vod a podobně.

Představitelé ministerstva životního prostředí počítají s tím, že se do roku 2030 mají emise skleníkových plynů v Česku snížit o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. „Zelená modernizace si vyžádá zásadní investice. Do roku 2030 odhadujeme náklady dekarbonizace a adaptačních opatření na úrovni 1000 až 1500 miliard korun nad úroveň běžného investičního cyklu do obnovy průmyslu, energetiky nebo budov,“ uvedl nedávno lidovecký šéf resortu Petr Hladík.