Vrátil jste se z vašeho prvního mistrovství Evropy, jaké jsou dojmy?
Momentálně převládá asi smutek po vyřazení, ale to tak většinou bývá, když se končí prohraným zápasem. Když bych to měl ale kompletně zhodnotit, tak skvělý zážitek i úspěch pro český fotbal. Měli jsme těžkou skupinu a potom i v osmifinále jsme postoupili přes favorizované Nizozemsko. Škoda, že jsme to nedotáhli dál.

Neodehrál jste sice ani minutu, ale určitě vám to dalo spoustu zkušeností do kariéry.
Ale alespoň v přípravě jsem naskočil. Hlavně proti Itálii jsem šel na poločas, což pro mě byla největší zkušenost, protože jsem proti takhle vyspělému týmu asi nikdy nehrál. Takticky i individuálně. Zkušenosti jsem potom sbíral hlavně během té hry, sledoval jsem naše stopery i ty, kteří byli proti nám. Zaměřoval jsem se hlavně na to, v jakých pozicích se pohybovali – ať už to byli Angličané, Chorvaté, Skotové a hlavně Italové, protože tam asi byla nejlepší stoperská dvojice Chiellini s Bonuccim, proti které jsem hrál – třicátníci, bohatá kariéra, zkušenosti i individuální kvalita.

Byly to vaše vzory?
Bonucci ne, ale Chiellini ano, znám jej odmalička, protože hraje dlouho vrcholový fotbal. Od svých deseti, kdy jsem začal více vnímat fotbal, tak to byl vždycky Chiellini a jelikož jsem fandil Manchesteru United, tak ještě Nemanja Vidič a Rio Ferdinand.

Jaké bylo soužití se zkušenějšími reprezentanty?
Parta byla skvělá a nijak jsem to nevnímal, kluci mě vzali okamžitě mezi sebe a líbilo se mi v jejich společnosti. Atmosféra byla výborná. Čas, který jsme spolu strávili, tak nám něco dal i do týmového ducha, semkli jsme se a doufám, že to bylo vidět i na hřišti, kde jsme bojovali jeden za druhého. V tomto ohledu mám skvělé zážitky.

S kým jste trávil nejvíce času?
Na pokoji jsem byl sám a v kontaktu jsem byl nejčastěji s kluky ze Slavie, ale jinak to bylo bez problémů úplně se všemi.

Jste stoper a před turnajem se řešila hodně forma vašich kolegů. Bylo to téma i na srazu?
Noviny se u nás téměř vůbec neřeší. Je to tak i ve většině klubů, že noviny sice něco napíší, a tak co, no. Mají na to právo, někdy to pravda je, ale většinou ji nemají. Soustředili jsme se na sebe, bylo nás tam 26 hráčů a na koho trenér ukázal, ten šel hrát. Nespekulujeme jak, kde, kdo hraje. Reprezentujete Českou republiku a v týmu si jsou všichni rovni. Vždycky, když vás trenér potřebuje, musíte zahrát na hranicích svých možností.

Překvapilo vás na turnaji něco?
Že se Euro hraje i mimo Evropu, čímž narážím na náš poslední zápas v Ázerbajdžánu. Z herního hlediska nic. Čekal jsem, že to bude zážitek, což se mi splnilo.

Údajně nerad létáte, jaké pro vás bylo cestování?
Vzhledem k tomu, že jsme létali speciálem, tak to tak hrozné nebylo. My jsme měli štěstí, že jsme létali krátké vzdálenosti. Až na závěr ty čtyři hoďky do Ázerbajdžánu byly nepříjemné, to se táhlo, jinak to bylo v pohodě. Co se týče létání, tak rád létám, když je hezké počasí, ale když jsou turbulence, tak nerad (směje se).

Máte za sebou úspěšnou sezonu, na co budete nejraději vzpomínat?
Asi na všechno, ale ve finále budu asi za deset let vzpomínat hlavně na titul a Evropskou ligu. V tuhle chvíli to ale vidím tak, že sezona skončila a je na řadě další, která je ještě důležitější a dívám se spíše dopředu. Tohle si zhodnotím, až budu starší.

Když se díváte dopředu, tak čím by mohl být další ročník ještě úspěšnější?
Samozřejmě díky postupu do Ligy mistrů, o kterém se bude rozhodovat už teď v létě a na podzim. To je začátek a potom ještě musíme sezonu dotáhnout do vítězného konce k titulu. Úspěšná bude, když postoupíme do skupiny Ligy mistrů, něco tam uhrajeme a potrápíme silné soupeře. Úplná senzace by byla postoupit ze skupiny. A chceme obhájit double.

Trenéři ve Slavii jsou hodně pověrčiví, jste takoví i vy hráči?
V kabině se to asi tolik neřeší. Nejsme tolik pověrčiví jak trenéři. Ale já osobně mám také nějaký rituál, ale spíš je to ze srandy. Úplně nevěřím, že to má nějaký efekt, ale dodržuji to, dokud to vychází. Než jsme prohráli 0:4 s Arsenalem a vyhrávali jsme, chodil jsem na zápas vždy v tričku týmu New York Islanders.

Jedete dlouho bez přestávky, potřebujete už chvíli klid od fotbalu?
To určitě. Byl to stereotyp, kdy jsme měli 34 dní stejný denní režim. Bylo to náročné, ale za ty zážitky a úspěchy to stálo. Teď už mám nějaký den volno, takže je to v pohodě, byl jsem s kamarády na tenise, projít se po Olomouci, viděl jsem po dlouhé době různé přátele, takže z tohoto hlediska už jsem v pohodě a můžu se pomalu zase soustředit fotbal.

Máte v plánu nějakou dovolenou v cizině?
Mamka se mě ptala, říkala, že by někam jela, ale já jsem jí odpověděl, že jsem se nalétal už dost a nikam nechci. Chci být chvíli doma, když jsem v Olomouci půl roku nebyl. Je to pro mě regenerace z psychického hlediska. Jsem tady s rodinou a kamarády, které v Praze nemám. Tam mám jako rodinu jen spoluhráče.

Jaký bude váš další režim?
Mám v plánu se během tohoto týdne připojit k týmu, ale ještě budu komunikovat s trenérem, takže se uvidí.

Byl jste patronem Olomoucké fotbalové školy. Dokázal jste si představit, že jednou budete v této roli?
Ani ne a nedokážu si to představit ani teď. Na tyhle průpravy ještě nejsem tak starý (směje se). Ale jsem rád, že jsem tady mohl být, vidět mladé naděje a něco jim předat či zodpovědět různé dotazy.

Co byste jim poradil, aby se prosadili?
Je to loterie a hodně o štěstí. Důležité je, aby je fotbal bavil, i když se jim nedaří nebo přijde nějaké zranění nebo se nepohodnou s trenérem. Nesmí to tak brát a musí hrát s radostí. I když se něco nepovede, tak by to měli zkoušet dál a výsledky potom přijdou. Nejdůležitější je fotbalu věnovat sto procent a vybrat si, jestli se jdu bavit, nebo budu trénovat, dodržovat nějaký režim a něco tomu obětuji.

Zůstaneme u Olomouce, jak vzpomínáte na Sigmu?
Vzpomínám rád a především na mládež. Strávil jsem tady od přípravek patnáct let. Nejlepší vzpomínky jsou na titul v devatenáctce a juniorce, od toho se všechno odvinulo. V áčku jsem byl jen půl roku.

Jste s kluky v kontaktu?
Teď ve volnu jsem je potkal ve městě, hlavně mladé, se kterými jsem hrál a jsem rád, že i oni se začínají pomalu prosazovat v Olomouci do áčka. Přeju jim úspěch, ale až spolu budeme hrát ve 3. kole, tak úplně nevím, jestli jim budu přát (úsměv).

Platil jste za dobrého studenta, maturitu jste zvládl, jak to máte se školou nyní?
Zkoušel jsem ekonomku VŠE v Praze, kam jsem si dal přihlášku a čekal, jestli se dostanu. To se mi povedlo, přijímačky nebyly moc těžké. Chvíli jsem studoval, ale potom jsme hráli Evropskou ligu a neměl jsem na to už čas ani náladu a radši jsem si šel lehnout, než abych něco dělal. Takhle moje studium skončilo, ale nejsem na to moc pyšný, takže to nerad otvírám. V budoucnu určitě plánuji si vysokou školu dodělat, ale v nejbližší době to nebude, protože to vytížení v sezoně je fakt velké a je těžké k tomu zvládat i studium.