Všechno to začíná v maličké vesničce Clairefontaine-en-Yvelines, ukryté v lesích asi padesát kilometrů jihozápadně od Paříže. Kromě hlavní ulice tam vlastně není nic k vidění – až na proslulé Národní fotbalové centrum (CNF). Právě zde už od roku 1988 bije srdce francouzského fotbalového zázraku.

Na dokonale zastřižených trávnících ukrytých mezi stromy za vsí strávili podstatnou část svého dospívání nejen Kylian Mbappé, ale třeba i Thierry Henry, Nicolas Anelka, Blaise Matuidi či Alphonse Areola.

V čem spočívá magie místa, které do světa chrlí bez přehánění zástupy nadaných a dokonale vybavených profesionálů?

Žádné mobily, žádné diskotéky

Každý rok se v luxusním fotbalovém zátiší v Clairefontaine koná nábor talentovaných kluků ve věku od 12 do 13 let ze širšího okolí Paříže. Pravidelně jich tam dorazí kolem 2000 (i s obřím nákladem snů a ambic), do tréninkového programu ale bývá vybráno maximálně 25 vyvolených. Budoucích hvězd.

„Odlehlost našeho centra skýtá záruku, že se mladí hráči mohou koncentrovat pouze na své cíle,“ citoval server Kicker.de šéfa místního institutu Jeana-Clauda Lafarguea.

Režim je přísný: od pondělí do pátku absolvují nadaní fotbalisté po škole pečlivě naplánovaný tréninkový proces pod dohledem nejlepších mládežnických koučů v zemi. Ke svým mateřským klubům se hráči připojují jen na víkendové zápasy.

Svody velkoměsta jsou na ospalém venkově vyloučené – v noci prostě není kam se tajně vytratit. A co třeba mobily? Kluci je musejí každé ráno odevzdat, zpátky je dostanou až večer kolem osmé.

Fotbalové klenoty rostou z bídy

Podobných center je ve Francii celkem patnáct, ale výjimečnost Clairefontaine (kromě toho, že tam mívá soustředění i dospělá reprezentace) je právě v tom, že nabírá hráče z pařížských předměstí. Skoro se chce říct, že skvělá úroveň francouzských hráčů je způsobená sociální bídou.

Život na oprýskaných sídlištích kolem hlavního města je totiž trudný a divoký, mírně řečeno. Pro děti přistěhovalců je sport jednou z mála cest, jak v životě uspět. Ne-li jedinou.

„Není tam nic jiného než fotbal. Každý ho hraje, ať už ve škole nebo v sousedství mezi domy. V těchto čtvrtích je fotbal to jediné, co člověku pomáhá nezbláznit se,“ líčil před časem v rozhovoru pro Financial Times hvězdný útočník Paul Pogba. Dobře ví, o čem mluví. I on na takovém předměstí vyrůstal jako nejmladší ze tří synů přistěhovalců z africké Guiney.

Francie zásobuje celý kontinent

Není divu, že z obřího množství pohybově nadaných potomků migrantů si systém francouzských akademií pravidelně „vyzobává“ pár nejnadanějších, z nichž mnozí jsou i v současném kádru Didiera Deschampse na Euru. Chcete to přesně? Z pařížských předměstí pochází v 26členném kádru celkem jedenáct reprezentantů.

Z výchovy talentů přitom netěží jen země galského kohouta. Zajímavé je, že na posledním MS (které vyhráli právě Francouzi) bylo v jiných reprezentačních výběrech dalších 30 špičkových fotbalistů, kteří se ve Francii narodili a vyrůstali, a kdyby na to přišlo, klidně by za ni mohli i hrát. Místo toho se uplatňují především v afrických nároďácích.

Ani Brazílie není takovým exportérem.

Jiná věc je, že většina takto vypiplaných „kluků z předměstí“ v dospělém věku míří do velkoklubů v Anglii, Německu či Itálii. Francouzská Ligue 1 za předními evropskými ligami stále zaostává, byť dodává hvězdy celému kontinentu.

Důvodem je chabá finanční kondice francouzských klubů (s výjimkou PSG a Monaka), třeba mistrovské Lille nedávno jen o vlásek uniklo insolvenci. Potomci chudých imigrantů jsou tak pro manažery tím nejcennějším kapitálem.

Pro veleúspěšnou francouzskou reprezentaci ostatně také.