Za druhé světové války sídlili v anglickém panském sídle jménem Bletchley Park nejlepší britští kryptoanalytici, šifranti a vyzvědači, prolamující tajné německé kódy. Ale dost možná i géniové jako Alan Turing by měli jisté potíže vyznat ve spleti, kterou si pro letošní mistrovství Evropy přichystaly tvůrčí mozky pánů z UEFA.

Neprostupný prales nejrůznějších variant postupů z prvních, druhých a (některých) třetích míst, stejně jako pedantické vypočítávání všech možných osmifinálových dvojic, jsou možná kratochvíle jako stvořené pro milovníky šifer a rébusů, je ale vážně nutné mít pro plně informované sledování Eura doktorát z matematiky?

Dobře, teď trochu přeháníme, ale jisté je, že větší než malé množství fanoušků považuje nový „revoluční“ formát turnaje za velkolepý krok vedle.

A to nemluvíme o tom, že mazaný záměr rozhodit v době covidové zápasy do jedenácti různých zemí směle aspiruje na zisk Ceny Andreje Babiše za účinný boj s pandemií. Ne, tohle se Čeferinovi a spol. vážně nepovedlo.

Fotbalová kvalita trpí

Základní skupiny samozřejmě nabídly i kvalitní mače, k jejich konci ale zároveň přibývá zápasů, které jsou vysloveně o ničem. To bohužel platí i o českém „střetu“ s Anglií. Ve stoleté historii fotbalového velechrámu Wembley bychom zřejmě nalezli jen málo nudnějších uspávaček, než byl druhý poločas úterního duelu.

Formát Eura s 24 účastníky měl premiéru v roce 2016 a všeobecně byl považován za katastrofu, co se sportovní úrovně turnaje týče (z finančního hlediska to bylo naopak, což je pro UEFA rozhodující). Zatímco šestnáctičlenný šampionát (hrálo se tak v letech 1996 až 2012) nabízel leckdy kvalitnější fotbal než mistrovství světa, dnes to už rozhodně neplatí.

Když k tomu připočteme nešťastný chaos v hledišti (někde jsou plné stadiony, jinde ne) a bizarní postupový klíč, je jasné, že se něco musí změnit. Ale co?

Co takhle 32 účastníků?

Návrat k nižšímu počtu týmů by se možná zamlouval fotbalovým staromilcům, z ekonomicko-politických důvodů ale nemá šanci projít.

Tak co zkusit šlápnout do toho naplno a rozšířit Euro rovnou na 32 týmů? Z kvalifikace se sice stane ještě očividnější fraška než dosud, ale jsou tu i zjevná pozitiva.

Do osmifinále by postoupily nejlepší dva celky z každé čtyřčlenné skupiny (těch by bylo osm), odpadla by tedy ona zvrácená matematika kolem třetích míst. Na Euro by se dostalo víc „malých“ zemí, což by šiřitele pokroku Čeferina (a jeho pokladníka) jistě uvedlo do stavu blaženosti, přitom by však po jejich rychlé eliminaci zbylo dost času i na pořádný fotbal.

Nebylo by to lepší než aktuální kočkopes?