I v Baku se ukázalo, jak jde o podivný šampionát. Češi měli před duelem nacestovánoo tisíce kilometrů. Dánové odkopali skupinu doma v Kodani, pak se vydali na krátký let do Amsterdamu.

Bylo to vidět, především v prvním poločase.

Ale odejděme od fotbalu. Zásadním rozdílem bylo prostředí, pro Dány domácí, pro Čechy tolik ne.

Čeští fanoušci na čtvrtfinále Eura v Baku.
Příběh nejmladšího fanouška. Došlo i na slzy, Matěj chtěl Wembley místo dovolené

Ale pozor, dobrých šest desítek fanoušků ze středu Evropy se snažilo. Vždyť třeba Ondra z Prahy dorazil z dovolené v Gruzii. Hned jak zjistil, že se mančaft kouče Jaroslava Šilhavého představí v Ázerbájdžánu, začal shánět letenku a lístek. „Jsem na fotbale po sedmi letech,“ vykládal.

Spolu s kumpány ze Zlína tvořil jednu skupinku, druhá se dala dohromady na středové lajně. Bylo v ní na padesát příznivců Česka, většinou těch, kteří přiletěli letadlem vybaveným pro partnery fotbalové asociace.

Dánové měli na tribunách jasnou převahu

Fandili, snažili se, ale v kotli pro 70 tisíc lidí to bylo složité. Přesto jim zklamaný mančaft přišel poděkovat. Například stoper Jakub Brabec odevzdal svůj dres. Na dalších hráčích bylo vidět obří zklamání.

Tomáš Vaclík ve čtvrtfinále Eura proti Dánsku.
Mág Vaclík držel české šance: Před turnajem nám nikdo nevěřil. Semkli jsme se

Naopak Dánové měli na tribunách zastání. Tedy to je spíše slabé slovo. Do Baku dorazily dobré dvě tisícovky mužů a žen v červenobílém. Na hlavě helmice s rohy, v srdci vášeň: „Danmark, Danmark!!!“

Tak je zná celý svět a tentokrát to opět potvrdili.

Kasper Schmeichel sebral Tomáši Součkovi z ovázané hlavy vyrovnávací gól.
Chvála a útěcha z Anglie. Souček byl skalpovaný válečník, řeč došla i na Schicka

Dánové měli jasnou převahu, stejně jako v prvním poločase na hřišti. Ve druhé půli naopak své hráče podrželi, když měl český celek převahu.

Fanouškovská podpora byla tentokrát zásadní. Bohužel.