„Chtěli a potřebovali bychom Ještěd zrekonstruovat a použít na to evropské fondy,“ říká. „Jenže po průšvizích s různými soukromými penziony, hotely a golfovými hřišti v letech 2007 až 2014 se na něco takového v Bruselu dívají s podezřením. Nemluvě o tom, že samo Česko souhlasilo s tím, že do takovéto podpory turistického ruchu peníze z fondů do roku 2020 nepůjdou.“

V Bruselu se pak jen těžko vysvětluje, že budova na Ještědu je pro Liberecký kraj daleko víc než jen vysílač, hotel a restaurace, že je to doslova symbol kraje. „Jednali jsme před pár dny s panem hejtmanem Martinem Půtou přímo na Evropské komisi, ale nepodařilo se nám je přesvědčit. Snad to půjde po roce 2020,“ dodává.

Jen 15 procent lidí je spokojeno

Liberecký kraj, jehož velkou část tvoří bývalé Sudety, vylidněné vyhnáním a odsunem českých Němců, rozhodně nevypadá jako místo zmaru. Jako část Česka, která by měla důvod nejvíce nadávat na Evropskou unii a žádat naše vystoupení. Průzkumy renomovaných agentur STEM a CVVM však hovoří jasně. Podle téměř shodných výsledků je se členstvím nyní spokojeno jen asi 15 procent lidí v kraje a podle STEM by dnes hlasovalo proti vstupu do EU šedesát procent. „Nechápu, co tolik lidí tady proti unii má. I tady se lidem daří daleko lépe,“ říká třicátnice Beata, která má v Jablonci butik.

„Samozřejmě že v minulosti se i tady hodně peněz z fondů unie nevyužilo dobře,“ říká Pavel Branda z kanceláře Euroregionu Nisa na hranici Česka, Německa a Polska. Ten tu vznikl v roce 1991 jako vůbec první v „nové Evropě“. „Ty negativní příklady se dostanou do médií a k lidem více než ty pozitivní.“

Jedním z takových unijních „krajských průšvihů“ jsou termální lázně v Chrastavě. Na tamní megalomanský projekt přispěla Evropská unie v letech 2007 až 2014 více než 120 miliony z programu Severovýchod. Případ zneužití dotací EU dospěl k soudu, který loni vynesl rozsudky odnětí svobody, nejvyšší na šest let. Kvůli jiné evropské dotaci je obviněn i hejtman Půta (STAN), soud s ním začal včera. Půta je paradoxně velký příznivec EU, na rozdíl od předchozí garnitury z ODS.

Skvělý produkt s mizerným marketingem

Jiné lázně, Městské lázně v Liberci, se ale díky penězům EU podařilo zachránit a proměnit v krajskou galerii. Od svého otevření v roce jsou 2014 chloubou celého kraje. Na rekonstrukci dala Evropská unie několik set milionů korun. Což se ovšem na internetových stránkách galerie nikde nedozvíme.

To je nejen pro Liberec tak trochu typické. Je to třeba vidět na nové polodálnici mezi Libercem a Jabloncem za peníze EU, kde si jen málokdo všimne malé cedulky s unijní vlajkou. „To je ale strašně málo. Já vždy říkám, že Evropská unie je skvělý projekt s mizerným marketingem,“ poznamenává k tomu Brada. „To jinde v Evropě se tím, že bylo něco postaveno za peníze EU, doslova chlubí“.

Tak to ale je leckde v Česku, a to ještě nevysvětluje nechuť obyvatel Libereckého kraje k unii. Jedno z vysvětlení by mohlo být v situaci po povodních v roce 2010. Unie sice přispěla na odstranění škod, ale pomoc přišla pozdě a měla spoustu zbytečných podmínek – třeba mosty se měly obnovovat, ne stavět nové.

Svoji roli hraje také možná to, že plus v podobě „zmizení hranic“ tady místní moc necítí. Oproti vylidněnému východu Saska a těžbou uhlí zdevastovanému a chudému pohraničí Polska vypadá totiž Liberecký kraj jako ráj. Za prací se z Liberecka s výjimkou pár profesí, jako jsou doktoři, do německého pohraničí nejezdí. Za prací na Liberecko míří naopak Poláci. Zlou krev pak dělá obří polská elektrárna Turów a rozšiřující se těžba uhlí v povrchových dolech.

Přes nechuť obyvatel vůči Bruselu Liberecký kraj s unií počítá v klíčových projektech. U nové železnice Praha -Liberec – Wroclaw nebo u silnice do Frýdlantu. „Když napadne sníh, tak se k nám nedá dojet, jen přes Německo,“ říká důchodce z Frýdlantska. „O to by přece unie měla dávno postarat.“