Zdálo se, že Evropská unie se svými 28 členy, Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou, tvořenou hlavami členských států, už nemůže fungovat složitěji. Po těchto volbách se ukáže, že může.

I když protiunijní extremisté celoevropsky neuspěli, byť jejich úspěch ve Francii a Itálii je velmi varující, oslabilo dosavadní evropské jádro. To tvořili lidovci a sociální demokraté, kteří dokázali desetiletí nacházet kompromisy a společnou řeč.

Jejich síla v novém Evropském parlamentu, a tím i celé EU, poklesne, částečně na úkor zmíněným protievropským extremistům, ale ještě více na úkor výrazně proevropských liberálů a především Zelených. Bez pomoci těchto dvou frakcí půjde v europarlamentu těžko něco protlačit a přijmout.

Posílí role nedemokraticky se profilujících uskupení ze střední Evropy – Fidesz Viktora Orbána a polského vládnoucího Práva a spravedlnosti. Obě uskupení získala kolem padesáti procent hlasů ve svých zemích. Na tom, zda se PiS a Fidesz nepřidají k frakci italského premiéra Mattea Salviniho, závisí do značné míry jasná převaha proevropského tábora v Evropském parlamentu.

Salvini, který nemá problém s porušováním zásad demokracie v Maďarsku, už Orbána do své rodící se ostře protiunijní frakce pozval.

Státy EU mají navrch

Nejasný výsledek voleb, kdy je Evropský parlament roztříštěnější než dřív, bude zřejmě umíráčkem nad systémem „spitzenkandidátů“. Tedy lídrů celoevropských stran, kteří se měli v případě celounijního vítězství stát novými šéfy Evropské komise.

InfografikaJenže vítězní lidovci vedení Manfredem Weberem oslabili natolik, že si nemohou tento post automaticky nárokovat. S podporou Zelených a liberálů se nejsilnějším kandidátem může stát lídr socialistů Frans Timmermans.

Konec těmto spekulacím může učinit už dnešní summit států EU, na kterém má být určen nástupce Jeana--Clauda Junckera. Vše nasvědčuje tomu, že jako nového šéfa Bruselu navrhne summit Francouze, vyjednavače brexitu za EU Michela Barniera.

Příliš mnoho vítězů

V celkovém součtu hlasů v Evropském parlamentu protiunijní síly neposílily tak, jak se mnozí obávali. Nicméně výrazné vítězství v Itálii (Liga Mattea Salviniho) a těsné ve Francii (Národní sdružení Marine Le Penové), po odchodu Británie druhé a třetí největší země EU, je pro budoucí fungování Unie problém.

Podobně je to s výrazným úspěchem vládnoucích stran v Polsku a Maďarsku, Práva a spravedlnosti (PiS) a Fidesz, které systematicky porušují demokratické principy. Tyto strany se mohou brzy přesunout z „normálních“ frakcí reformistů a lidovců k Salviniho Evropě národů. Podobně nejistá je i příslušnost českého ANO u liberálů.

Ve většině zemí EU vyhrály volby strany hlavních prounijních frakcí – liberálů, socialistů a lidovců. Mnohde však výrazně oslabily na úkor protiunijních sil či silně proevropských Zelených. Ti v Německu skončili dokonce na druhém místě.