Veliká noc přináší údiv a překvapení, i když situace je přímo zoufalá. Snad jen zázrak by mohl otočit kola událostí. Ale pak nastane zvrat. Všechno dostává nečekaný spád a před napjatými diváky se ukáže vítěz. Kde? Na místě osudné prohry. Kráčí v čele houfu zdeptaných a na hlavu poražených bojovníků.

Všichni jsou překvapeni -Může zvítězit nad smrtí člověk, nebo Bůh? Teprve příští čas lidem na světě ukáže, jestli je vůbec možné, aby se oči žáků nazaretského Mistra nepletly. Mohlo se očekávání naplnit ve chvíli, kdy utíkali i ti nejvěrnější? Konec všem nadějím. Jak často se zachrání ti, kteří se dostali do záludných tenat osudné prohry, hanby a hořkosti?

Kdo ví. Podobnou příchuť měla historie krvavé apokalypsy v Cařihradu, léta Páně 1453. Před útoky nepřátel se hroutilo město jak domeček z karet. Ze světa mizela Byzantská říše. Cařihrad vybuchl dobyvatelskou vášní a plamen z jícnu sopky zloby a chamtivosti vyvolával další vlny krvavého drancování a plenění. Turečtí bojovníci postupovalidůmod domu a zabíjeli muže, starce, ženy i děti. Av palácích boháčů loupili šperky a zlato.

Největší z byzantských kostelů, chrám Boží moudrosti, Hagia Sofia, byl přeplněn. Bohoslužby končily, zástupy věřících ještě zpívaly, ale venku sílil hluk a řinčely zbraně. Bronzová vrata snášela chvíli údery, ale pak stejně padla k zemi. Moudrost bývá před nenávistí bezbranná. Staří a nemocní jsou pobiti jako první. Ženám útočníci potupně strhávají šaty. Servané oděvy užili ke spoutání rukou.

Avšak věřící, kteří přepadení kostela přežili, vypravovali neuvěřitelný příběh: zástup kněží, obtížených vzácnými obřadními rouchy a nádobami, se postavil k jižní stěně chrámu, a ta se otevřela. Vstoupili do ní a zeď se opět magicky uzavřela. - Zázrak!

Zachránili se a zůstanou tam, dokud se znesvěcený chrám zbrocený krví opět nestane křesťanskou svatyní - nesla se od úst k ústům zbídačených obyvatel Cařihradu slova naděje.

Pověry a bláhové přání - šeptali si při výkladu průvodců o zázračné záchraně někteří návštěvníci - pravda, byť i trpká, tajných průchodů ve zdi neužívá a málokdy stojí na straně poražených. O záchraně kněží chrámu Hagia Sofia však vyprávěli otcové svým synům po několik generací.

Nežli začneš křičet div, na kloub věci pohleď dřív - pravil jeden z pozorných posluchačů a objevil v chrámu Hagia Sofia tajný vchod. Všichni bychom měli zažít chvíli, kdy se před námi otevřou dveře moudrosti, přátelé velikonoční pravdy a zaběhaných zvyklostí.

Jan Schwarz