Tečka za větou byla zcela namístě. Nacházel jsem se nejen ve středu Evropy, zahleděný do mlhy sobotního odpoledne, ale přemýšlel jsem maximálně tak nad tím, co si uděláme k večeři a zda nepůjdeme večer do kina nebo do divadla.

Kdyby se ona demonstrace odehrála na Václavském náměstí, zbystřil bych, jako každý z nás, o poznání víc. Ale ostrov na východ od Afriky, kam se málokdo odtud někdy podívá a stejně tak mizivý počet lidí tuší, kdo tam vlastně vládne, kdo je v opozici a proč se demonstruje…

Vzdálenost a neznalost působily na mozek jako anestetikum.

Na zprávu o Madagaskaru jsem rychle zapomněl, ale jen do večera. Vzpomněl jsem si totiž na informaci jinou, na dopis rozesílaný už několik týdnů elektronickou poštou, který jsem periodicky dostával, četl a mazal. Šlo o pozoruhodnou vzpomínku na události po druhé světové válce, kdy dal americký generál a pozdější prezident Dwight Eisenhower svým vojákům zdokumentovat, co tehdy našli v nacistických koncentračních táborech, vyfotografovat vězně, sklady, ubikace, masové hroby…

Generál soudil, že je nutné mít důkazy o zločinech pro další generace, protože „jednou možná přijdou lidé, kteří budou tvrdit, že nic podobného se nestalo“ . Jelikož hlasy popírající holocaust se v poslední době objevily v několika zemích, byť šlo o extremistické politiky, lze se na Eisenhowerovo počínání dívat jako na vizionářský, promyšlený čin, který odmítání hrůzného plánu totální likvidace židovského národa znesnadní.

Pokud někdo pečlivě studoval, v jakém stavu byla Evropa po druhé světové válce, jakým útrapám se čelilo, jak zničená byla infrastruktura, města, jaké tragédie zažily statisíce rodin na kontinentu i v USA, může jej napadnout, že americký generál musel mít především vlastní důvody, proč koncentrační tábory nechal pečlivě nafotit a shromáždil výpovědi bývalých vězňů. Německo čekaly norimberské procesy, každý důkaz o zvěrstvech nacistického válečného režimu se hodil. Eisenhower byl ale odjakživa vizionář a dokázal odhadnout věci příští. Nešlomu jen o zisk momentální, jeho životní zkušenosti jej učily, že lidstvo zapomíná.

Z dnešního pohledu jeho předvídavost budí uznání a respekt. Vyslal vzdálenou zprávu, abychom se nepropadli do tragické neznalosti.

Milan Fridrich