Všechno je relativní, tvrdí zkušení. Ve snaze přiblížit se jim listuji občas starými knihami. Anebo aspoň takovými, které zachycují časy dávno minulé. A často docházím k překvapivým poznatkům.

Game is over, prohlásí dnes kdekdo ve snaze po modernosti, čímž chce naznačit, že už je po všem, že zkrátka „spadla klec“. Nic nového, nic moderního. Totéž, jen, pravda, latinsky, se říkalo už ve starém Římě. „Mnogaja ljeta“ anebo taky „hodně štěstí, zdraví…“ vyzpěvovali už tamtéž, i když pravděpodobně jinak intonovali slova „ad multos annos“. Už v antice znali to slavné „odvážnému štěstí přeje“ (audentes fortuna iuvat), stejně jako se už tenkrát mluvilo o „zlaté střední cestě“, i když jedinou pořádnou cestou byla tehdy Via Appia, ale tím nic nebagatelizuji, vždyť už před narozením Krista měla víc než 560 kilometrů.

Nejednou jsme přímo okouzleni, když se moderní básník ohání výrazem „Licencia poetica“, aby mu byla prominuta přílišná volnost ve vyjádření, ale jeho originalita je rovněž velmi relativní – už Seneca a Cicero pociťovali potřebu formulovat to takhle. Často si myslíme, že jsme poměrně originální fl oskulí „Jedna vlaštovka jaro nedělá“. I tato „originalita“ je velmi relativní, v mnoha obměnách se vyskytovala už u Aristotela. A konečně, velmi relativní jsou i povzdechy nad mravní zkažeností současníků. Mravní rozhořčení nad zvrácenostmi doby dával najevo už Cicero svým známým „O tempora, o mores!“ Dokonce i ono okřídlené „Hlas lidu, hlas boží“ zaznělo už ve středověku. Všechno je tedy relativní, i naše snaha přesvědčit hlavně sebe o tom, že naše vzdělanost je vyšší než ta někdejší a že lidstvo dosahuje pokroku.

Rád se nechávám udivovat tím, co všechno už věděli naši dávní předkové a co se my, jejich nepoměrně civilizovanější následovníci, po nich učíme stále znovu. Záhadný Stonehenge už asi nikdy nevydá svědectví o tom, jak vznikl a k čemu byl už v mladší době kamenné určen. Už pět tisíc let se používá hrnčířský kruh a už před třemi tisíci roky v Indii uměli vyrobit ocel, ale teprve před dvěma sty lety se zjistilo, že Austrálie je ostrov. Opravdu, relativní jsou ty lidské vědomosti a schopnosti. O pokroku ani nemluvě.

Milan Markovič